O památku unikátního Skalního hradu, proslavenou i filmy, pečuje Ivan Volman neuvěřitelně dlouho. Už od roku 1977.

Skalní hrad je bezesporu turistickým „magnetem“, čím je podle vás a názorů vašich návštěvníků tak atraktivní?
Je jiný. Jedinečnost spočívá v prolínání výtvoru přírody a člověka a dále v prolínání monumentality a malebnosti. Je nadzemský. Nový návštěvník neví, že „tam nahoře“ najde něco víc než vyhlídku. Prostory vytesané do hloubi skály, které náhle zří, jsou nečekané. V podstatě jde o podzemí, které je vysoko nad zemí. Ale i vnější prostory, například skalní třípatrové terasy s vinicemi, rozárii, skalními větrolamy, zákoutími, schodišti nahoru dolů a dalšími pitoreskními detaily jsou až dojemně malebné. Návštěvníci se sem rádi vrací.

Láká je „příběh“ poustevníků či loupežníků?
Někdy ty dva příběhy spojí v jeden a ze sochy poustevníka s dalekohledem je náhle loupežník vyhlížející svou kořist. My jsme tu také od toho, aby návštěvník seznal, že mezi těmito dvěma příběhy leží 300 let. Ale jistě, místo, kde bylo kdys loupežníka, láká často návštěvníka.

Vnímáte nějakou proměnu způsobů návštěvníků z konce 70. let a těmi současnými?
Dnes jezdí méně autobusových zájezdů a přijíždí mnohonásobně více aut. Chtělo by se říci, že jde o posun k individualismu, avšak stále častěji přichází rodinné komunity. V dobrém smyslu tlupy maminek s malými dětmi střídané tlupami tatínků s dětmi o něco většími. Náš hrad vždy patřil dětem, které tajemná skalní zákoutí baví zřejmě více než zámecké interiéry.

Vybavíte si některé osobnosti, celebrity, které jste na hradě provedl?
V roce 1998 jsem prováděl pány Svěráka a Uhlíře. Také jsem se věnoval panu Knížákovi, který zde byl opakovaně, nebo například skupině Buty. Považuji si také návštěvu architekta Davida Vávry.

Jste nejspíš jedním z nejdéle sloužících správců hradů v zemi, za jakých okolností a kdy jste se začal o sloupský hrad starat?
V kastelánství jsem vystřídal manželku svého spolužáka ze střední a nastoupil v lednu roku 1977. Stal jsem se tak vedoucím správy památkového objektu, jak byla má funkce úředně nazývána na odboru kultury ONV. Byla zrovna tuhá zima a hodně sněhu a mojí úplně první starostí tak nebyl hrad, ale rychlé úpravy kastelánského bytu, aby se v zimě mohla nastěhovat moje rodina, neboť chátrající domek nebyl k celoročnímu obývání.

Můžete bilancovat jaké je povolání kastelána, správce hradu?
Navážu nejprve na předchozí otázku. Z mé pozice mladého, nezkušeného zaměstnance na nízkém postu a navíc nestraníka vyvstával po určitou dobu pocit, že se nedá mnoho dělat a že je normální, že se ty hradní kameny rozpadají. Mezi svými významnějšími sourozenci na okrese zůstával hrad Sloup Popelkou, kdy peníze z ONV nacházely jiné cíle. Časem jsem však koncipoval vlastní postup svépomoci, nadřízení mi celkem vycházeli vstříc, a tak jsem pomalu s několika pomocníky pracujícími „na vedlejšák“ začal realizovat nejrůznější opravy. Asi nejprve ty, které byly nezbytné pro bezpečnost návštěvníků. Nesmím také zapomenout na kamarádství s trampy a dalšími nadšenci, kteří dobrovolně přikládali ruce k dílu. Dodnes jsou mezi nimi moji nejlepší přátelé.

Kdy přišla změna?
Prostor pro skutečnou koncepční práci a šanci doběhnout zub času nastal až po roce 1998, kdy jsem nájemní smlouvou získal možnost rozhodovat jak o postupu prací, tak o finančních prostředcích nezbytných pro realizace oprav. Pro hrad, ale i pro mne osobně šlo o významný posun. Dnes téměř vše, co na hradě souvisí s návštěvnickým provozem, vše co vidíte, čeho se dotýkáte, i co je skryto, má po těch letech můj otisk, věřím, že převážně v dobrém.

Řada lidí si představuje, že jde o práci plnou romantiky…
Tak jako hvězdář nepřestává žasnout nad krásou a tajemstvím oblohy, přestože jeho prací je strohá fyzika a matematika, tak kastelán stále dobře vnímá romantické prostředí svého pracoviště. Jeho práce je však převážně organizační a v tom romantiku nespatřujte.

Co děláte mimo sezonu?
Pokud to zimní počasí dovolí, svépomocí leccos na hradě montuji sám, případně něco montuje kovář, nebo tesař. Práce s maltou zpravidla proběhnou zjara či na podzim. V zimě však všechny tyto činnosti musím nejprve připravit.

Jak vás zasáhla krize s pandemií a všechna ta opatření a zákazy?
Mě osobně krize značně zasáhla tím, že jsem musel vymyslet, co s dlouhým úzkým obousměrným vstupem do hradu, kde se lidé těsně míjejí. Pracovně i finančně mě to nesmírně zatížilo. Nestačilo nalepit obrázek hlavy s rouškou jako třeba v prodejnách. Musel jsem postavil náhradní pokladnu pod skálou a prostřednictvím semaforů zajistit střídavý provoz vstupujících a vycházejících návštěvníků. A bohužel jsme otevřeli o dva měsíce později, přišli o návštěvníky o všech krásných jarních víkendech a také o všechny školní výlety, které nás živí před prázdninami.

Turisté se poslední týdny evidentně do Sloupu vrací. Co u vás v letošním létě mohou objevovat?
S nástupem krize jsem v důsledku finanční nejistoty bohužel hned zjara musel stopnout započetí první etapy stavby severního vstupu, takže s ničím významným se nyní pochlubit nemohu. Alespoň něco pozitivního: teď právě je čas růží a zrovna letos se jim velmi daří a na ochozech pod sochou poustevníka kvetou jak šílené.

Velkou tradici měly vaše letní koncerty v úžasném prostředí hradu. Přichystal jste je i letos a jaká bude jejich nabídka?
Koncerty ve skalním kostele připravuji již od roku 1983. Letos nově zazní magický nástroj hang drum, gospely dua T’N’T či mistrovské housle paní Radany Večtomovy, která s kytaristou Pavlem Kloubem zahájila v sobotu 4. července. Opakovaně zde s úspěchem vystupuje kytarové trio či klasické smyčcové kvarteto. Nabídku zájemci najdou na našich webových stránkách (www.hradsloup.cz).

Uživí se hrad, aby zbývalo na nezbytné opravy a vylepšování expozice?
Od roku 1998 je hrad ve věcech provozních i v dosavadních opravách soběstačný, a to z příjmů pouze ze vstupného. Za to patří velký dík návštěvníkům, kteří o hrad stále projevují zájem. Někdy v budoucnu by ale mělo dojít i na projekty, jejichž realizace by se bez dotací uskutečnit asi nemohla. Například rozsáhlá úprava podhradí.

Nesháněl jste dotace třeba na zajištění pískovcových skal? Nebo drží a nerozpadají se?
I toto řeším sám ve spolupráci s odborníky. Na základě průzkumu stavu skály došlo například k asanaci velkého skalního bloku. A jeden, ještě o hodně větší blok, je trvale monitorován prostřednictvím několika extenzometrů.

Na vše sám určitě nestačíte, kdo je vám oporou? Vychováváte si svého nástupce?
Musím poděkovat sezonním průvodcům, hlavně těm, kteří se opakovaně vrací a jsou pak již schopni se po určitou dobu sami postarat o návštěvnický provoz. To je v každodennosti sezony nejvýznamnější pomoc. O nástupci samozřejmě uvažuji, ale konkrétní to zatím není. Rozhodující slovo ovšem bude mít obec.

Co vám hrad dává?
Dovolte mi vrátit se ke zmíněné modlitbě a vyjádřit tak poděkování za možnost zde být a svobodně sloužit.

A co naopak bere?
Jediným nedostatkem, který mě provází po celou dobu je, že mám naruby dny práce a dny volna než má zbytek rodiny a přátelé.

Skalní hrad Sloup v Čechách
Skálu, kde později vznikl hrad využívali lidé jako bezpečné útočiště již v době kamenné. Značně erodovaný pískovcový skalní suk se svislými až převislými stěnami a rozlehlým horním plató ve výšce asi 35 m nad okolním terénem. Délka skály činí 100m a šířka 60m. Skála byla v průběhu historie lidmi značně přizpůsobována a postupně doplňována o další objekty. Množství skalních prostor, světského i sakrálního určení, je vytesáno a dostavováno jak uvnitř skály, tak i na jejím povrchu. Tyto skalní objekty jsou vzájemně důmyslně propojeny. Část návštěvníků láká i fakt, že filmaři zdejší prostředí využili k natáčení známých pohádek S čerty nejsou žerty (1984) a Z pekla štěstí (1999).