Na začátku výzkumného záměru byla náhoda. „Schopnost nanovláken vázat na sebe částice vznikající radioaktivním rozpadem radonu jsme objevili, když jsme v laboratoři měřili zvýšenou hodnotu přirozené radiace a zároveň radiace čerstvě vyrobených nanovlákenných vrstev metodou elektrostatického zvlákňování,“ vysvětlil původ objevu člen vědeckého týmu Petr Mikeš.
Ukázalo se podle něj, že nanovlákna umí zachytit produkty, které vznikají při rozpadu radonu obsaženého ve vzduchu laboratoře. „Radon sám o sobě není škodlivý, ale rozpadá se na zdraví nebezpečné izotopy těžkých kovů, ty se ve vzduchu vyskytují spolu s jiným materiálem ve formě nanočástic a aerosolů,“ dodal Mikeš.