V prvním kole se vykoupali v bahně všichni cyklisté. To druhé bylo pro dva soutěžící úspěšné. Čekal je rozstřel. „Lávky jsem se zúčastnil potřetí. Podařilo se mi jednou vyjet nahoru, ve finále už jsem na břeh jen doskočil. Takže skončím druhý," řekl Ondřej Ploc z Rozstání.

Letošní Kundratickou lávku dvakrát zdolal Aleš Kysela, který z patnácti ročníků soutěže vynechal pouze dva. „Za celou dobu se mi podařilo zvítězit asi třikrát. Letos mi pád a ochlazení v prvním kole nevadily, protože je voda teplá. Teď se těším ještě na trakař," usmál se šampión letošního ročníku Aleš Kysela.

Na kole se na jubilejní Lávce projelo 15 cyklistů. S trakařem soutěžilo 13 dvojic. Jízda na trakaři byla podstatně jednodušší. Starobylá kára pochází z roku 1911. S trakařem se také dalo na lávce zastavit a vyrovnávat rovnováhu. Ten, kdo s bicyklem zastavil, putoval rychle do vody. U kola bylo také velmi důležité počáteční nastavení šlapek a rozjezd. Když si cyklista start pořádně nenaplánoval, neměl šanci dojet ani k druhé gumě. „Lávku stavíme vždy v pátek, ukotvujeme ji v sobotu. Takže nikdo nemá možnost si to natrénovat, všichni mají stejné podmínky. Letos je málo vody, takže je pád nebezpečnější, ale kromě odřenin jsme neměli nikdy žádné větší úrazy," vysvětlil pořadatel Luboš Pytloun.

Na vlastní kůži: Svezla jsem se na prastarém trakaři a rochnila v bahně

Osečná – Po lávce lázeňského rybníka jsem na starobylém trakaři prosvištěla za minutu a díky šikovnému společníkovi, kterého mi pořadatelé přidělili, jsme vyhráli. Přestože trakař tlačil teprve podruhé v životě, měli jsme čas snad poloviční než jiné dvojice.

Jízda na kole přes lávku byla už tvrdší oříšek. Ono se to divákům z louky a mostu povídá. Když potom sedíte na rezavém bicyklu, na kterém je problém udržet balanc i na souši, pochopíte, že přejet dlouhatánskou lávku je nadlidský výkon.

Oficiálního závodu se z patnácti soutěžících zúčastnila pouze jedna dívka, takže mi to nedalo a šla jsem tento adrenalin také okusit. Můj první start bych popsala jako naprosté fiasko.

Na lávce jsem se udržela jen pár centimetrů, skoro ani do vody jsem nedojela. Nevzdala jsem se a zkusila druhý pokus. Hlavou mi problesklo: „Co když jsem takové dřevo, že do té vody spadnu nějak nešikovně a přerazím se o kolo." Nicméně mi připadalo trapné vzdát to, a tak jsem se na rezavý stroj vyškrábala podruhé. Sedla jsem si na ošoupané hnědé sedlo a znovu šlápla do pedálů.

Zjistila jsem, že letošní šampión, který lávku přejel dvakrát, mi pomáhá držet rovnováhu. Díky němu jsem dojela asi ke třetí gumě a slavnostně se převracím i s kolem do bahnitého brouzdaliště, kde mi je voda po kolena. Po dlouhém pracovním dni je to příjemné osvěžení. Bahno mám úplně všude, hrabu se na břeh a obdivuji soutěžící, kteří se dostali aspoň do půlky rybníka. Možná se příští rok odhodlám znovu.