V závodech už nejsem žádný nováček, od mého prvního 1. ročníku Bootcamp Crossu se leccos změnilo. Bohužel jsem ale po novoročním předsevzetí trošku svůj trénink přepálila a mým kolenům se to přestalo líbit. Naštěstí mě fyzioterapeut dal jakž takž dohromady a mohla jsem se o víkendu zúčastnit 2. ročníku překážkového a běžeckého závodu.
SLABŠÍ FYZIČKA?
Kvůli zmiňovaným zdravotním problémům jsem se trošku bála, jak jsem na tom s fyzičkou, ale musím říct, že jsem se v cíli cítila o něco líp než loni a navíc jsem se u předposledního stanoviště divila, že už bude konec a klidně bych ještě několik zastávek zdolala.
Letošní novinkou bylo závodění v týmech, takže jsem měla nejenom zodpovědnost za sebe a svou pověst, ale i za další dva závodníky, abych jim výsledek nepokazila. Což se bohužel trošku stalo díky cviku lenochod.
Oproti loňskému ročníku ubyly nepříjemné cviky – například krab do kopce, kotrmelce a legendární žabáci. Nepřibyly ani nechvalně známí kačáci, které mě trápily na jiných závodech. Vlastně jsem se nejvíce obávala přítahů, ale později jsem zjistila, že nejde o ty celou vahou zavěšené ve stoje, ale jen z lehu na zábradlí, takže naprosto pohodový cvik.
KOLOBĚŽKOVÉ DRANDĚNÍ
První úkol byl nový a zábavný. Stačilo objet stadion na moderní dospělácké koloběžce. A protože jsem měla natrénováno z mojí modré podstatně méně moderní dětské kolobrndy, profrčela jsem to kolo poměrně rychle.
Druhé a třetí stanoviště už byly stejné jako loni: nabrat do pytle písek a proběhnout se mezi sedačkami diváků a zdolat zavěšené pneumatiky na laně, o které jsem si slušně spálila ruku.
Čtyřka byla odpočinková: krab po rovince s cihlou na břiše. Nejvíce mě potrápil již zmiňovaný lenochod. V lesíku za Sport Parkem natáhli organizátoři lano mezi dva stromy hodně nízko a závodníci se zavěsili vpředu rukama a vzadu nohama a posouvali se jako údajně nejlínější zvířátko.
TRESTNÉ HUMUSÁKY
Čas jsme všichni ztratili už tím, že jsme na tomhle stanovišti museli čekat, než závodník před námi doleze. Když jste se řadili k těm méně šťastným, co z lana sletěli, dali jste si 15 trestných humusáků, což jsou známější angličáky popředu i pozadu.
Já nešťastnice jsem spadla těsně před cílem, takže o to větší zklamání a naštvání to bylo. Sklouzla mi noha z lana.
Běh nám „zpříjemnil" přívalový deštík a s kapkami nad hlavou jsem zdolala i lajnu nataženou kolem dokola čtyř stromů. Pak následoval delší běžecký úsek a medvědí stanoviště, které mi vadilo méně než lenochod, ale k oblíbeným ho určitě neřadím.
BĚH DO STRÁNĚ
Běh do kopce po stráni asi pětkrát nahoru a dolů patřil k náročnějším zastávkám, stejně jako plazení beachvolejbalovým hřištěm s mokrým pískem. Ráda jsem vzpomínala na loňský prosluněný ročník.
Zato vyšplhat po květináčích byla hračka a obávané přítahy jsem měla hotové asi do minuty. Většina kolegů se obávala schodů, ale ty zrovna mně nevadí. A jelikož mě už předtím zkropil déšť, přežila jsem i závěrečný bazének, který mě zmáčel od hlavy až k patě, protože jsem musela podlézt lávku.
Mrzí mě to lenochodí selhání, ale závod jsem si opět moc užila a musím říct, že Bootcamp Cross mě baví asi ze všech nejvíce.
