Po dvou závodech a zhruba roce trénování už si člověk řekne, že začíná být mazák a jen tak něco ho nepřekvapí. Když jsem se hlásila na závod Bootcamp Mix Games, bylo mi jasné, že nepůjde o úplně tradiční sportovní klání. Bojuje se tam totiž ve smíšených dvojicích, proto ten mix. Koncepce této soutěže ale předčila má očekávání. O to větší sranda to byla.

Bootcamp Mix GamesNultý ročník soutěže s názvem Bootcamp Mix Games není tradičním sportovním kláním. Soutěží se ve dvojicích - holka, kluk. Prvních několik disciplín dalo zabrat hlavně mužům šlo hlavně o silové záležitosti. Pak se přihlásily o slovo i ženy strouhala se okurka či tlačily svého parťáka na koloběžce. Za běhu. Hlavním cílem soutěže bylo pobavit se a zařádit si. Závod si nejvíce užijí dvojice, které k sobě mají blízko. Takže logicky nejlépe asi životní partneři.

Na mém prvním závodu, Bootcamp Cross v květnu, jsem startovala s tehdy neznámým, dnes už kamarádem, Ondrou, který se ale ukázal být gentlemanem a na úkor vlastního zkaženého času běžel po celou dobu se mnou a povzbuzoval mě. Asi abych to nevzdala.

Je tedy přirozené, že když jsem hledala parťáka na tenhle závod, napadl mě i on. A nakonec jsme do toho spolu opravdu šli.

Po prvních třech disciplínách jsem začala mít pocit, že jsem v Ekoparku pouze, ehm… snad to nevyzní divně cvičební pomůckou či zátěží.

Proč? V první disciplíně si mě můj kolega přehodil přes ramena a vykonával se mnou dřepy. Bohužel jsem zaujala špatnou pozici, takže jsem převažovala na jedné straně a byla jsem nepříjemné závaží.

Zákeřné struhadlo

V té druhé jsme zase měli vyšplhat po laně nahoru. Ha ha, tak to jsem naposledy zkoušela, když jsem vážila asi 20 kilogramů. Na základní škole. Když jsem ovšem sledovala taktiku našich „protivníků", zjistila jsem, že je to hlavně o technice. Musíte si správně nohama uchytit lano a pak to jde lépe, ale pokud máte bicepsy jako já, tak vám asi nepomůže nic.

Napotřetí jsem se zase vezla. Nebo spíše nesla. Do schodů na zádech! Myslím, že tahle disciplína se nám povedla nejvíce, říkal po závodě Ondřej. Měli jsme docela dobrý čas.

Už jsem měla pocit, že se neblýsknu snad ani v jednom úkolu. Naštěstí dostaly prostor i ženy.

Neměla bych napsat kuchařku? Na nejzábavnější a zároveň nejnechutnější stanoviště bych totiž nominovala strouhání a pojídání salátové okurky. Nejenom, že bez soli chutná poněkud mdle a některým se udělalo po zdolání disciplíny nevolno. Bohužel v jednom případě i doslova. Byli i tací jedinci, kteří si ustrouhali kousek prstu. Ale rozhodně se všichni u tohoto bodu programu zasmáli nejvíce.

Ženy a slečny oplatily svým partnerům stejnou mincí v nejvíce běhavé disciplíně, kdy muž stál na koloběžce a slabší polovičky je musely v poklusu tlačit.

Ženský klik?

Trošku nepochopitelně daly na zadek dámy pánům v klikovací disciplíně. Možná se mohlo více dbát na správnost provedení kliku. Muži byli poctivější, a tak rychleji odpadávali. Dost jsem se podivila, když jsem měla více kliků než někteří muži. Ale kdyby ženy měly povolený dámský klik, byli bychom na závodě asi do večeře.

Zábavná disciplína byla i ta poslední, kdy silnější tahal svého kolegu na provázku v pneumatice. Dále se pak ještě házelo medicinbalem, muži viseli na hrazdě s dámou na zádech či kolem krku nebo se dvojice střídala v trakařích.

Tento netradiční závod měl úspěch, takže nultým ročníkem rozhodně neskončí. O něco více si ho asi užily dvojice, které k sobě patří i v životě. Slabší povahy z řad „nemilenců" se možná mohly maličko ostýchat při kontaktních disciplínách.