Hornatá území byla těžko přístupná a tak stezky procházely údolím řek Jizery, Mohelky a Nisy. Území Liberce však nebylo trvale obydleno. V okolí Liberce se usídlovali v průběhu dějin různé kmeny od Keltů , Slovanů – Charvátů až po Lužické Srby.

První zprávy o Liberci

První zprávu máme z roku 1352 z latinských pramenů. V záznamech o placení papežského desátku je pod jménem Richenburc. Při vzniku Liberce, Rochlice, Vesce a Doubí hrála významnou úlohu zemská cesta Čechy – Lužice. Do Liberce vstupovala tato cesta v oblasti brodu přes Harcovský potok tj. místo nynějšího terminálu MHD. Město mělo vlastní kovárnu a hostinec, ale kvůli záplavám bylo později posunuto výše – středem města se stalo dnešní Benešovo náměstí. V Liberci se zemská cesta rozdělovala a dále vedla do Frýdlantu a do Žitavy.

Udělení městského znaku

Pokles ceny stříbra na přelomu patnáctého a šestnáctého století způsobil výrazně menší používání zemské stezky do Lužice a tím i pokles významu Liberce. Šlechta a řemeslníci byli nuceni zvýšit výrobu a kvalitu produktů, v té době se jednalo hlavně o látky – plátno. V rámci boje šlechty o privilegia získalo město v roce 1560 právo vařit pivo a 11. dubna 1577 i vlastní městský znak.

16. století

V druhé polovině 16. století se díky zásahům hejtmana Ulricha začal měnit vzhled města. Byly založeny ulice Mlýnská (nyní Pražská), Žitavská, Česká (nyní Moskevská) a další. V letech 1579 – 1581 byla postavena první zděná stavba , kterou se stal farní chrám sv. Antonína. Kolem roku 1583 byl Rederny založen panský dvůr a vedle něho později postaven zámek. V letech 1599 až 1603 byla postavena první radnice v pozdně renesančním slohu. Její někdejší poloha je „vydlážděna“ v prostoru před nynější radnicí.

17. a 18. století

Po bitvě na Bílé hoře musí Redernové opustit svá panství a Liberec se tak stává majetkem Albrechta z Valdštejna. V té době měl Liberec asi 1700 obyvatel. Albrecht dal založit špitál, ale hlavně Nové Město (okolo nynějšího Sokolovského náměstí), protože potřeboval ubytovat nově příchozí soukeníky. Z Liberce se stalo centrum výroby plátna pro potřeby jeho vojska. Albrecht nechal postavit nový vodovod, který používal vodu z ruprechtických pramenů. Původní redernovský využíval prameny pod Libereckou výšinou.

Při výstavbě města se použilo typizovaného domu, který se opakoval jen s menšími obměnami. Dům byl nejdříve postaven a teprve poté prodán zájemci za 400 dukátů. Po smrti vévody, vydání obnoveného zřízení zemského, začátku protireformace a začátku působení jezuitů uteklo mnoho obyvatel do Saska, v Liberci zůstalo asi 1160 obyvatel, v Růžodole jen 96 z 304. Začaly vznikat první velkovýrobny látek – manufaktury. Upadá plátenictví a zlepšuje se situace soukenického cechu, protože bavlněné látky vytlačují plátno.

Na počátku 18. století má Liberec asi 370 domů a 3000 obyvatel. Bohatí měšťané si mohou dovolit postavit si nové honosné domy, které se většinou zachovaly dodnes. Založeno bylo Filipovo města (kolem Nerudova náměstí) a Kristiánovo město (kolem ulice 8. března). Napoleonské války znamenaly blokádu Anglie a větší potřebu látek, což znamenalo rozvoj soukenictví.

19.století

V roce 1801 je v Liberci 858 soukenických mistrů. V roce 1850 měl Liberec 18 854 obyvatel, avšak přírůstek obyvatel byl neekvivalentní stavební činnosti a tak chyběla ubytovací kapacita.

Proto muselo být mnoho domů adaptováno přestavbami a přístavky. Mnoho domů se tak změnilo z dřevěných – valdštejnského typu, na čistě zděné. V roce 1859 dosáhlo spojení přes Pardubice s Vídní a přes Žitavu s Berlínem. To znamenalo nebývalý rozmach a Liberec se stal druhým největším městem v Čechách. Byly zde 3 konzuláty, 50 textilních továren, 60 továren zaměřených na kovoprůmysl, mimo jiné i na výrobu automobilů RAF.

Doprava

Trať z Pardubic do Liberce, dlouhá 160 km, byla vystavěna za pouhých 28 měsíců. Na stavbě v letech 1856 – 1859 pracovalo 17 000 dělníků. Po dlouhých jednáních bylo rozhodnuto o umístění nádraží Na jeřábu, kde bylo možno propojit pardubickou a žitavskou trať. Trať do Žitavy byla dokončena o několik měsíců dříve než trať do Pardubic. V roce 1875 byla dostavěna trať zhořelecká (směr Frýdlant), v roce 1888 trať do Jablonce n/N a v roce 1903 trať českolipská.

zdroj: http://d-tajms.czweb.org