Farma Jeřmanice funguje na trhu teprve čtyři roky. Za tu dobu si už ale stihla vybudovat nejen početnou klientelu, ale získala i několik prestižních ocenění. Jejich jeřmanický smetanový zákys je například nositelem titulu Regionální potravina i Výrobek roku Libereckého kraje, který získal i jejich tvaroh. Kromě toho se jeřmanická farma stala nezbytnou součástí obnovených libereckých trhů v Kostelní ulici. „Jsme na to čtyři a střídáme se, je to v podstatě rodinný podnik,“ nastiňuje jeden z majitelů David Erlebach, v kolika lidech se dá úspěšná farma provozovat.

Co si mohou lidé koupit u vašeho stánku nejen na libereckých trzích?
Snažíme se vyjít ven se vším, co vyrobíme. Naše produktová řada se zformovala už na samotném začátku. Jedná se především o mléko, čistý nebo ochucený zákys, jogurty, tvarohy, sýr a různé druhy pomazánek.

Jak vznikají recepty? Vymýšlíte si je sami?
Původní základ pouze rozšiřujeme o příchuti. Do dalších experimentů se moc nepouštíme. Novinky se týkají především obalů, letos například chystáme jogurty do skla. Maximálně si můžeme pohrát se sýry, tam je ale zase problém, že zrající sýry se do výroby moc nedoporučují, protože byste si naočkovali všechno ostatní. Přemýšlíme ale o tom, že bychom v horizontu několika let začali provozovat i sýrárnu.

Po čem bývá největší poptávka?
To se vůbec nedá říct. Na některém trhu zmizí nejrychleji pomazánky, na druhém zmizí během hodiny mléko. Je to opravdu různé.

Na kolika trzích stíháte prodávat?
V sobotu se dělíme s tátou o Turnov a Mnichovo Hradiště. Mívali jsme stánek i v Mladé Boleslavi, ale tam už neprodáváme. Pak je ale spousta jednorázových akcí, jako jsou krajské dožínky, krajské slavnosti, Den regionálních potravin a letos poprvé se chceme zúčastnit také Fresh festivalu.

Uživí vás prodej na trzích, nebo dodáváte i do obchodů?
Dříve jsme dodávali do asi deseti prodejen, teď nám zbyly dvě. Spolupracujeme s jeřmanickým obchodem a pak s panem Zikmundem, který má prodejnu na Králově Háji v Liberci. Víc už bychom ani nestihli, abychom nemuseli jet 16 hodin denně. O vlastní prodejně nepřemýšlíme, to bychom se neuživili. Pro nás jsou výhodnější trhy, a to jak po ekonomické stránce, tak také kvůli kontaktu se zákazníkem. Vidím známou paní, jak se usmívá, a vím, že jde pro dva jogurty. Zeptám se jí, jak se má, jestli je v pohodě. Je to prostě takové osobní, má to tvář. Pokud ale rozjedeme sýry a zbudou ještě síly, začneme dodávat do více obchodů.

Jakou máte momentálně produkci?

Nyní jedeme na 20 %, při plné produkci je to 500 až 800 litrů týdně, což je v porovnání s jinými mlékárnami malé množství. Jsme na to čtyři, je to v podstatě rodinný podnik, a střídáme se. Práce by se dala stíhat i ve dvou, ale zabralo by to celý den. Nejde totiž jen o to, že by člověk musel celý den soustavně pracovat, ale musí se přesně dodržovat technologie, takže máte třeba hodinu práci, pak zase hodinu nic, pak uděláte minutovou práci, a zase dvě hodiny čekáte.

Nakolik jste mechanizovaní? Vyrábí se dnes ještě mléčné výrobky ručně?

My jsme klasická mlékárna, kde používáme tradiční postupy a vyhýbáme se éčkům. Všechny výrobky nám projdou rukama. Jogurty stáčíme, sýr řežeme, tvaroh dáváme do tvarožníku.

Máte svůj dobytek?

Otec si chtěl po 40 letech chovu krav odpočinout, takže kupujeme od místních farmářů. Do budoucna ale chceme pořídit pár krav a abychom se nenudili, tak máme pořád ovce a kozy.

Proč nemáte v sortimentu máslo?

Museli bychom sebrat smetanu a lidé, co u nás nakupují, chtějí plnotučné mléko. Neumím si představit, že by po nás někdo na trzích žádal nízkotučné mléko.