Jak ale tráví tyto sváteční dny duchovní, lidé, pro které jsou vánoční svátky velmi náročnými pracovními dny? Do malé ankety jsem vybrala člena františkánského řadu a husitského faráře.

Otec Bartoloměj, farář církve římskokatolické z řádu františkánů, farnost Ruprechtice

Co pro vás Vánoce znamenají?
Vánoce mi připomínají narození Ježíše, mesiáše, na jehož narození se několik set let připravoval izraelský národ. Připomíná mi, že Bůh má rád každého člověka, že na něj myslí a nikdo z nás mu není lhostejný.

Jak u vás probíhá Štědrý den?
Štědrý den začíná pro nás v komunitě františkánů jako obvykle v šest ráno společnou modlitbou. V tento den je už většinou v kostele připraven vánoční stromek, který letos společně s několika farníky vlastnoručně pokácíme v zahradě jedné hodné paní, která nám ho darovala. Štědrovečerní večeři máme většinou tradiční, tj. kapra a bramborový salát. V 18 hodin máme společnou večerní modlitbu, po které jdeme do jídelny, kde je připravena večeře a ozdobený stromeček s dárky a malým betlémem. Přečteme si úryvek z Lukášova evangelia o tom, jak za císaře Augusta probíhalo sčítání lidu a co se dělo v souvislosti s narozením Ježíše. Po večeři a krátkém rozbalování dárků se všichni rozjíždíme sloužit „půlnoční" mše svaté v Liberci a okolí. V kostele sv. Antonína Paduánského v Ruprechticích zazní při půlnoční bohoslužbě oblíbená Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby. Jelikož v kostele není v tu dobu úplně nejtepleji, naléváme po skončení půlnoční mše svařené víno.

Jaké jsou liturgické zvyklosti? Liší se od ostatních během roku?
Kostel je vyzdoben slavnostněji než obvykle, je tu vánoční stromek a Betlém. Mše je slavnostní, s orchestrem, všechny texty odkazují na Ježíšovo narození. V 16 hodin odpoledne máme dětskou vánoční mši svatou. Děti se aktivně účastní liturgie: v kostýmech představují živý Betlém, pastýři zpívají koledy, Marie a Josef přinášejí narozeného Ježíška do jesliček, které jsou postaveny před oltářem, a kladou ho na seno.

Jak se díváte na to, že lidé, kteří se považují za nevěřící, míří do kostela na půlnoční?
Jsem rád, že se tento zvyk udržel. Ukazuje na to, že asi každý z nás touží po setkání s posvátnem, a Vánoce jsou jednou z možností, jak prožít něco krásného, vznešeného a snad i nadpřirozeného.

Jak vzpomínáte na Vánoce svého dětství?
Dětství jsem prožíval na moravském Slovácku jako nejstarší ze čtyř sourozenců. Měl jsem vždy za úkol sestavit doma v pokoji malý betlém. Jako malý jsem chodil sbírat mech, který jsem pak dával mezi ovečky a pastýře. Tatínek zabíjel a kuchal kapra, před večeří jsme se pomodlili a přečetli jsme si úryvek z Bible o narození Ježíše. Na Vánoce jsem se vždy velmi těšil, jako každé dítě.

A jak duchovní tráví Silvestra?
Pro mnoho z nás kněží je to den jako každý jiný. Někdy se slouží půlnoční mše na poděkování za uplynulý rok. Málo se ví, že jméno Silvestr nosil papež, který zemřel 31. prosince 335 a později byl prohlášen za svatého. Podle legendy vyléčil z lepry římského císaře Konstantina Velikého a pokřtil ho. Od něho pak získal darem pozemek v Římě, na něm vznikl Vatikán.

Benjamin Mlýnek, farář Církve československé husitské v Jablonci nad Nisou.

Jak u vás probíhá Štědrý den?
Štědrý den svou výjimečností asi v každé rodině znatelně vybočuje z průměru ostatních dnů. V naší farářské rodině se hektičnost blízkosti Štědrého večera pochopitelně násobí. Vzhledem k tomu, že moje manželka je rovněž farářkou se svými vlastními služebními povinnostmi a úkoly (se „svým" kostelem a „svou" Půlnoční), výsledné zatížení bych klasifikoval jako trojnásobné. Teď už je situace mnohem lepší, protože máme dospělé děti, ale dřív jsme těžce hledali rovnováhu mezi rolí faráře a fungováním domácnosti. Každopádně ovšem je život rodiny vždycky upozaďován před farářskou službou. To ovšem není důvod k nějakému sebelitování a fňukání. To je realita, se kterou musí farář přijetím kněžského stavu počítat a naučit se ji zvládat.

Kdy začíná a kdy končí Štědrý den faráře i člověka Benjamina Mlýnka?
Můj Štědrý den vlastně začíná už v noci 23. prosince po odchodu muzikantů a zpěváků z generální zkoušky na půlnoční a následném posezení u čaje na faře. Když fara utichne, mohu se věnovat svému oblíbenému koníčku, totiž výrobě vánočního bramborového salátu. Každoročně se na tuto činnost těším. A teprve když je dílo výstupní kontrolou schváleno a mísa salátu bezpečně uložena k uležení do spíže, s poděkováním za všechny ty dobré věci, které můžeme užívat, odcházím spát. Na Štědrý den s daleko větší intenzitou než jindy zvoní telefon s dotazy „Zda a od kolika že hodin se bude konat půlnoční?" přitom je už třicet let u nás pořád stejně.

Jak trávíte svátek v soukromí?
Během dne se snažíme jako v každé rodině připravovat všechno náležité na Štědrý večer. Mezitím odbíhám k telefonu a podávám informace. Poslední přípravy probíhají také v kostele. Zákonem schválnosti se obvykle něco pokazí, nejde elektřina, zamrzne voda nebo naopak začne do kostela zatékat, kdosi potřebný vyšroubuje několik žárovek ze svíček vánočního stromku, takže stromeček nesvítí, shoří motor od varhan… To všechno jsem zažil.

Postíte se?
Programově ne, ale shon onoho času prostě nedovolí, aby člověk holdoval hříchu obžerství, tak se odbudeme jenom něčím rychlým, vánočka, čaj, někdy dokonce zvládneme i rybí polévku.

V odpoledne je nejvyšší čas opustit to světské starání a usilování a stáhnout se do ústraní pracovny, kde dolaďuji podklady pro vlastní vrchol Štědrého dne, přípravu na Půlnoční bohoslužbu. I když z větší části mám vše hotové, právě pod tlakem nedostatku času přicházejí někdy překvapivé myšlenky, kdy člověk zběsile škrtá to, co už napsal, a pak se k tomu s hrůzou zase vrací. Stále je co pilovat a opravovat. Stále to ještě „není ono". Uprostřed tvůrčího rozmachu jsem stržen z teologických výšin zase na zem, abych šel asistovat při smažení řízků a kapra, protože se „stíny prodlužují a den se nachyluje." Večeři plánujeme každoročně kolem šesté, ale nakonec jsme rádi, když se nám to podaří v sedm. Zahajujeme četbou vánočního evangelia a modlitbou. Po večeři, přerušované občas opět nikoliv zvukem andělských zvonků, ale vyzváněním neodbytného telefonu, odcházíme ke stromečku a rozbalujeme dárky. Sváteční čas ve voňavé rodinné atmosféře velice rychle letí. Začínám být nervózní, sleduji hodiny a podle toho, kolik mě čeká bohoslužeb, buď v osm nebo v devět hodin, v pracovně definitivně dokončuji podobu následujících bohoslužeb a chystám se do terénu. Musí být ovšem předtím splněny dvě základní podmínky: stařičká Felície nastartuje a před bránou do náměstí bude mezi zaparkovanými auty dost prostoru, abych se prokličkoval na ulici. Letos mě čeká pouze jedna půlnoční bohoslužba. V kapli sv. Anny ve Velkých Hamrech, „Na Hamrskách". Troje předcházející Vánoce jsem více cestoval. Po dva roky ještě od půl jedenácté překrásný kostelík Jednoty bratrské v Tesařově Příchovicích a loni od půl desáté kaple M. J. Husa v Rokytnici nad Jizerou.

Máte čas si rozbalit dárky?
Teprve po návratu mohu v klidu a pohodě nechat na sebe působit tajemství Tiché, svaté noci, ve které k nám promlouvá Boží hlas. Celá rodina už spí, já sedím u stromečku, svíčky podtrhují poetiku té chvíle. Určitě si naordinuji něco silnějšího na zahřátí. Cestou mi vyhládlo. I ten řízek se salátem teď chutná úplně jinak. Znovu si prohlížím již rozbalené dárky, vzpomínám na vánoce starých časů mého dětství a myslím i na ty, se kterými jsem jako dítě sedával u štědrovečerního stolu a se kterými se, jak doufám, zase jednou setkám. Následující dva vánoční svátky se také vyznačují zvýšeným počtem bohoslužeb, ale jejich průběh již je mnohem klidnější. Je jasné, že musíme přizpůsobit denní režim rodiny a nemůžeme dlouho vysedávat po obědě u svátečního stolu, ale prostě se v nejlepším zvednout a jet zase sloužit. Zase opakuji, že si nechci nějak stěžovat nebo naříkat. S mrazivou betlémskou nocí Ježíšova narození se to nedá vůbec srovnávat.