V lednu 1930 neležel na zámku Frýdlant ani v jeho okolí sníh. Bylo chladno, ale nemrzlo. Pošmourné počasí jako by předvídalo to, co přijde. 20. ledna krátce po jedné hodině v noci zemřel v zámeckých komnatách Franz hrabě Clam-Gallas. Byl posledním mužským představitelem jednoho z nejznámějších rakouských šlechtických rodů, který spravoval statky libereckého a frýdlantského panství.

„Franz Clam-Gallas byl zosobněním dobroty a skromnosti," říká historik Milan Svoboda. „Pro panství dělal maximum, finančně podporoval spolky vojenských vysloužilců, sportovců, hasičů, turistů, vlastivědných badatelů, pečoval o vzhled 27 kostelů a far, zámek v Černousích přestavěl na dětskou ozdravovnu, neváhal vykupovat od antikvářů archiválie z Frýdlantu kdysi zcizené, prostřednictvím Červeného kříže pomáhal raněným vojákům ve Velké válce," líčí osobnost posledního majitele zdejšího panství Svoboda. Největší starosti mu způsobila pozemková reforma, ve které přišel o polovinu majetku, především lesů, které pro něj byly vším. Archiváři Berglovi vyprávěl, že zámeček na Nové Louce v Jizerských horách si může držet nanejvýš pět let. „Tedy smím žít ještě pět let", řekl bolestně.

SMUTEČNÍ PRŮVOD. S hrabětem se loučily před 85 lety tisíce lidí. Rakev byla v hejnickém chrámu pro veliký nával vystavena ještě dva dny po pohřbu. V neděli si Hejnice připomenou šlechtice znovu.

Osobnost Clam-Gallase připomínala už loni série přednášek, výstav i setkání s jeho potomky. „Překvapilo nás, jaký je mezi lidmi o téma zájem. Přeci jenom po 2. světové válce tady byla většina vazeb zpřetrhána, přišli sem úplně jiní lidé, ale ty novější generace se o historii Liberecka čím dál víc zajímají," líčí organizátor významného výročí Jan Heinzl. Rok vzpomínek vyvrcholí v neděli v chrámu v Hejnicích.

Requiem za hraběte

„Tady je Franz Clam-Gallas pohřben v rodinné hrobce. 85. výročí jeho úmrtí si připomeneme dílem Requiem od W. A. Mozarta v podání libereckých sborů Ještěd a Rosex," zve Milan Svoboda. Začátek akce je v 15 hodin a zúčastní se jí i potomci Clam-Gallasů a řada dalších hostů.

„Když hrabě zemřel, přišlo na frýdlantský zámek přes třináct set kondolencí, i to svědčí o jeho oblíbenosti. Smuteční průvod šel ze zámku ke statku, kde se rakev naložila na vůz zasypaný květinami. Lidé pak jeli vozy nebo šli pěšky přes Luh a Raspenavu do Hejnic. Cestou zněly zvony a čestné salvy," popsal Heinzl.

Do hejnického chrámu, který pojme dva tisíce lidí, se všichni nevešli. „Tabulka na rakvi nesla nápis „poslední svého rodu"," dodává.