Zákoník práce proto určuje, které informace zaměstnavatel smí a které nesmí od pracovníka požadovat. „Podle zákona smí zaměstnavatel před vznikem pracovního poměru od fyzické osoby vyžadovat pouze údaje, které bezprostředně souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy,“ odcitoval znění zákona předseda krajské Asociace samostatných odborů Milan Šubrt.

Zástupci firmy se tak mohou bez problémů ptát například na to, jaké má člověk vzdělání, další kvalifikaci, předchozí zkušenosti, jaké ovládá cizí jazyky a podobně. Běžné jsou také dotazy na vlastnictví řidičského průkazu a zkušenosti s řízením auta. Vyžadovat firmy mohou také předložení výpisu z trestního rejstříku, doklad o kvalifikaci, potvrzení o zaměstnání nebo pracovní posudky.

Mnoho zaměstnavatelů si však neuvědomuje, že v této chvíli by mělo být dotazování u konce. Častokrát tak uchazeči o práci slýchají podle zákona nepřípustné osobní otázky. „Je na denní pořádku, že firmy se ptají na věci, na které by se ptát podle zákona neměly. Přistoupit totiž nesmí na otázky týkající se rodinného stavu, počtu dětí nebo jménech rodičů,“ upozornil Milan Šubrt.

Ptát se zaměstnavatel v rámci předsmluvních vztahů nesmí dokonce ani na data narození nebo rodná čísla. „Často slýchají lidé dotazy typu, býváte často nemocen, jak často marodí vaše děti, jaké máte zdravotní problémy. Tyto otázky jsou v rozporu se zákoníkem práce,“ doplnil Šubrt s tím, že nejčastěji porušují firmy zákoník otázkami ohledně dětí.

Pokud se člověk při získávání zaměstnání s těmito otázkami setká, měl by zaměstnavatele na chybný postup upozornit. „Měl by mu odmítnout údaje poskytnout. Firma totiž nemá právo je vyžadovat,“ poradil Milan Šubrt.