To, jak se liší volná tvorba Petra Šimra od reportážních fotografií, které dělá pro noviny, si mohou nyní prohlédnout návštěvníci knihovny v libereckých Vratislavicích nad Nisou. Výstava zde potrvá až do 9. listopadu.

Kdy jste začal fotografovat a zhruba kolik fotoaparátů vám dodnes prošlo rukama?
Fotografovat jsem začal poměrně pozdě – až v roce 1972, kdy mi bylo pětadvacet let. Koupil jsem si tehdy z druhé ruky sovětský přístroj na kinofilm Zenit E. Dalším mým foťákem byla v roce 1980 východoněmecká Praktika LTL. V té době jsem se také stal členem nově založeného fotoklubu v Dopravním podniku.

Vybaven těmito dvěma foťáky jsem se přihlásil na fotografickou školu, kterou se mi podařilo celkem úspěšně absolvovat. V roce 1985 jsem si přivezl z Francie Pentax ME Super. Mezitím mi prošlo rukama, tak říkajíc na jeden dotek, několik většinou starých fotoaparátů, ale mně se nejlépe fotografovalo s malými kinofilmovými přístroji. Po roce 1992, kdy jsem se začal fotografováním živit, mě učarovala značka Nikon F801. Moje nejoblíbenější kamera byla vždy ta, se kterou jsem pracoval, ale je pravda, že s „osmsetjedničkou“ jsem fotil zatím nejdelší dobu, je to spolehlivý fotopřístroj a mám ho dodnes.

Po překotném nástupu digitalizace jsem v redakci vystřídal kompakt Olympus C1400, C2500, zrcadlovku – digitální Nikon D100, Nikon D200 a Canon D1 Mark3. Přes rozvoj digitálu stále používám hlavně manuální ovládání, občas využiju také program s prioritou času nebo clony, na něž jsem byl zvyklý u kinofilmu. Slušnou fotku, která musí vyjít z devadesáti devíti procent druhý den v novinách, musím stejně udělat hlavou a rukama, to za mne ani ten nejtechničtější foťák neudělá.

Fotíte na klasické filmy nebo digitálním fotoaparátem?
Svoji volnou tvorbu dělám jak na film, tak na digitál. Jde jen o okolnosti. Na focení ve svém volném čase používám Nikon FM2 nebo F801. Mám-li přes rameno zrovna služební foťák Canon, fotím s ním. Nedělá mi to výraznější problémy, i když u Nikonu je například ostření na druhou stranu, než u Canonu. U Nikonu používám objektivy s pevným ohniskem, u Canonu využívám zoomy.

Vyvoláváte si fotografie sám? Používáte nějaké počítačové programy?
Černobílé negativy si vyvolávám sám, temnou komoru jsem nezrušil a ani to neplánuju. Digitální fotografie si zpracovávám ve fotoshopu a zase používám jen ty úpravy, které jsem používal ve fotokomoře. Ztmavení a zesvětlení tam, kde to je třeba, aby byl výsledný obraz působivý. Dál samozřejmě využívám retuš.

Fotíte pouze černobíle nebo i barevně? Co fotíte nejraději?
Jsem zvyklý fotit černobíle, barevně fotím jen výjimečně. Moje prakticky celoživotní téma „dokument – společnost“ si to i žádá. Jsou to fotky bez povrchních příkras a barva jim příliš nesluší. Protože ale výjimka potvrzuje pravidlo, mám některé série nafocené barevně. Jde i o to, že někdy vedle sebe pak vystavuji fotografie, které jsem vytvořil s časovým odstupem a místopisným rozdílem.

Občas se uchyluji k zachycení nějakého motivu v sérii několika fotek. Například návštěvu prezidenta Havla v liberecké knihovně, stavbu silnice, vyšetření pacienta na CT a podobně. Do větších výstavních souborů pak vybírám jednu či dvě fotografie z těchto malých sérií. Podle výstavních podmínek rád vystavuju tyto série v celku.

Jaký máte vztah k Liberecku a jak se vám jako fotografovi líbí současná tvář města?
V Liberci jsem se narodil a dá se říci, že jsem patriot s výhradami. Nelíbí se mi stavební rozmach v posledních letech. V Liberci jsem nafotografoval v letech 1982-3 cyklus, který měl za cíl zachytit stav tehdejší společnosti. Byla to moje celoroční práce ve třetím ročníku fotografické školy. S odstupem doby nabyly tyto fotografie další, historizující rozměr.

(hud,mi)