Film, který se pro svůj těžký ideologický nádech ještě žádná současná televize neodvážila odvysílat, je vlastně hraným dokumentem, jenž líčí události roku 1938 a Mnichovský diktát. Snímek zachycuje i boje henleinovců s československými vojáky v pohraničí, k čemuž filmaři „vyzdobili" Frýdlant dobovým nápisy v němčině a na radnici na chvíli zavlála vlajka s hákovým křížem.

Fügnerova ulice posloužila jako místo, kde henleinovci podpálili sudy s benzínem, aby zabránili v příjezdu vojáků. Valícím se hořícím barelům se armáda vyhýbá, načež přijíždí na frýdlantské náměstí. Zde rozhlas vybízí německé obyvatelstvo, aby před tanky uprchlo.

Na počátku srpna 1972 se začalo filmovat i v krajské metropoli. Liberec byl plný vojáků v černých uniformách, kterým vévodil v roli nacistického diktátora Hitlera německý herec Gunnar Möller.

Právě ztvárnění Hitlera jako šaška a Klementa Gottwalda jako plakátového hrdiny způsobilo, že snímek v době premiéry nebyl přijat bůhvíjak vřele. Hlavní hrdina filmu Karel (Jiří Krampol) sympatizuje se Sovětským svazem, který jediný je ochotný Československu pomoci. Tím, že s hrdinou se divák identifikuje, se měl ztotožnit i s establishmentem. Diváci však v kinech spíše pukali smíchy, jako třeba kamarád autora tohoto článku. Ten se při školním promítání snímku při hrdinné filmové smrti Vítězslava Jandáka tak rozchechtal, že v kině omylem shodil načatou láhev alkoholu. Ta se pak skutálela až do dolních řad, což si vysloužilo zastavení filmu a pokárání celé třídy.

Film provázely ale i problémy. Představitelem jednoho z hrdinů byl herec Martin Štěpánek, který ovšem krátce poté emigroval, a aby se mohl film dále promítat, byly vystřiženy všechny scény, ve kterých figuroval. Na dvojdílný snímek Dny zrady pak Vávra o rok později navázal filmem Sokolovo a o další dva roky později Osvobozením Prahy. Ty už ale na Frýdlantsku nevznikaly.

Na zámek a hrad ve Frýdlantu naopak zamířili tvůrci pohádky Rumplcimprcampr. Zámek se stal sídlem krále Valentýna a jeho moudré choti, kteří panují v zemi nazvané Velký Titěrákov. Zámek má ve filmu opravdu hodně prostoru, točilo se v jeho samotných interiérech, pokojích a nádvoří. Všímaví diváci jistě postřehnou, že ve scéně, kdy král a královna koukají, jestli existují Eldoradice, je využito dekorací královského apartmá, jež se za 15 let od vzniku pohádky vůbec nezměnilo. Přestože pohádka kdovíjaký ohlas nevzbudila, proslavila frýdlantský zámek po celé zemi.