Díky unikátnímu programu mohou dnes handicapovaní ovládat počítač i domácí spotřebiče hlasem. Právě Dita Horochovská se stala první uživatelkou, která měla šanci program vyzkoušet. „Dodnes si pamatuji pocit, jaký jsem měla, když jsem konečně zase sama bez pomoci dokázala kurzorem myši otevřít složku nebo napsat text. Bylo to úžasné! Po několika měsících se mi zas otevřel svět, o němž jsem si myslela, že už nikdy nenavštívím. Získala jsem tím zpět své soukromí i samostatnost,“ zavzpomínala handicapovaná žena.

Vývoj hlasového programu zabral rok a po testování prototypu byl MyVoice představen veřejnosti v květnu roku 2005. Dva roky poté vznikl doprovodný program nazvaný MyDictate, který umožnil hlasové vytváření a editování textů. „Byl vymyšlený tak, aby opět co nejlépe vyhovoval cílové skupině klientů. Dita se s ním naučila psát tak rychle, že by směle překonala většinu lidí píšících rukama pomocí klávesnice,“ sdělil Jan Nouza z Fakulty mechatroniky, informatiky a mezioborových studií Technické univerzity v Liberci (FM TUL).

Před dvěma lety prošel MyVoice výraznou aktualizací, kdy ho kompletně předělali s využitím nejnovějších technologií. Bylo to potřeba vzhledem k novým verzím systémů Windows, které vždy uživatelům a pak vývojářům přinášely řadu problémů s nekompatibilitou. „Úkolu se skvěle zhostil kolega Josef Chaloupka, který se snažil zahrnout do nové verze i další nové náměty od Dity a dalších uživatelů. Takže program je nedávno aktualizovaný,“ dodal Nouza.

Horochovská s pomocí programu vystudovala střední podnikatelskou školu v Náchodě, založila si vlastní blog a osamostatnila se od rodičů. Přestěhovala se do Prahy a našla si práci. Doma jí MyVoice umožňuje ovládat například světla, dveře, rolety, televizi, okna, zásuvky a podobně. Navzdory handicapu a zdravotním problémům se nevzdala a spolu s Lukášem Srbou založila spolek Silou hlasu. Ten pomáhá lidem s omezenou schopností pohybu naučit se ovládat počítač pomocí hlasu. Sama Dita se stala propagátorem a lektorem těchto nových hlasových technologií. A právě za to získala Cenu Olgy Havlové.

„Až teď mi konečně došlo, co toto ocenění opravdu znamená. Nesmírně si toho vážím, a i když to nedělám pro získávání cen, je to krásný pocit. Je krásné vědět, že to, co děláme, má smysl i pro někoho jiného a že to asi neděláme úplně špatně,“ svěřila se Dita s tím, že si je vědoma podpory své rodiny a přátel.

Budeme v budoucnu psát?

Zájem o hlasové programy stále roste, umožňuje jejich uživatelům alespoň částečný návrat do běžného života. Jedná se sice stále jen o desítky klientů za rok, ale na spolek se obracejí už i zájemci, které aktivně nevyhledávají a neškolí. „Klienti jsou spokojenější a mnozí tak našli i smysl života. Úžasné je i to, že se zlepší životy i lidem, kteří se o naše klienty starají. Když totiž klient pracuje na počítači hlasem, nepotřebuje pomoc nikoho jiného. Pečujícím to tedy dává jistou dávku svobody,“ zdůraznila Horochovská.

Není to jediný úspěch, který má univerzita v této oblasti za sebou. Laboratoř počítačového zpracování řeči SpeechLab patří k předním pracovištím zabývajícím se zpracováním lidského hlasu. Princip automatického přepisu řeči uplatnili liberečtí vědci i u programů přepisujících v reálném čase televizní nebo rozhlasové vysílání. Nezůstali jen u češtiny či slovanských jazyků. „Program umí přepisovat v reálném čase už dvacet jazyků, jsou mezi nimi germánské i románské, zatím posledním přidaným je norština. Obě její spisovné formy a všechny její dialekty. Správnost přepisu přesahuje neuvěřitelných 88 %. Na zpracování dalších jazyků se už v týmu pracuje,“ přiblížil novinku mluvčí TUL Radek Pirkl.

Podle něj ale není prvotním cílem univerzity lákat uchazeče na kvalitní vědu. Je to ale příjemný vedlejší efekt toho, čím se v laboratořích a dílnách zabývají. „Profesoři u nás zapojují studenty i do takto zajímavých projektů. Studenti se tím posouvají dál, a to směrem k tomu, co potřebuje praxe a komerční sféra, a náš výzkum se tím zase občerstvuje o nové a mladé impulsy,“ dodal.