Kousek od Turnova mezi Zaholicemi a Rozumovem leží přírodní koutek skýtající únik od všedních starostí a nabízející návrat do lůna matky přírody. O kus zdejšího lesa se stará Karel Kolář, pro kterého se jeho práce stala koníčkem i posláním.

Po pár metrech chůze vstupujeme do lesa, který sníh podobně jako moučkový cukr cukroví zahalil do bílého hávu. Hned na začátku se zajímám o to, co má takový odborný lesní hospodář na starost. „Hlavní náplní práce je dozor nad hospodařením v lese, je to licencovaná pozice,“ odpovídá na mou otázku Karel Kolář s tím, že jemu svěřená část lesa má rozlohu 240 hektarů.

V zimě probíhá hlavně těžba, jelikož listnaté stromy jsou mimo vegetační dobu. „Vlastně sklízíme práci, kterou tomu člověk dává po desetiletí. Poté následuje příprava na příchod jara,“ přibližuje dění hospodář a zároveň i myslivec. V dubnu se musí se zalesnit vykácená místa a v květnu a červnu přichází na řadu vyžínání. „Aby měly malé stromky dostatek prostoru k růstu, dělají se výřezy a odstraňuje ostružiní. Teď to sice není vidět, ale jsou tam malé doubky,“ ukazuje na konkrétní kousek lesa.

Svou práci bere i jako koníčka, dělá ji už třetí desetiletí. „To se poštěstí málokomu. Někde se mění revírníci každé tři roky a pak zaniká ten vztah ke svěřenému úseku,“ podotýká.

Za doprovodu křupání sněhu pod botami přicházíme ke krmelci pro srnčí zvěř, jelikož její přikrmování patří k dalším úkolům hospodáře. Kousek od něj jsou k vidění čerstvé srnčí stopy. „Srnky si pochutnávaly na kaštanech, a když nás zaslechly, odhopkaly pryč,“ upřesňuje Kolář a přitom odhrabuje z pod sněhu a listí kaštany. „Když se dají do korýtka, jsou suché a tvrdé. Pokud je ale pohodíme na zem, navlhnou, změknou a zvěř je lépe přijímá,“ vysvětluje. Je důležité je pohodit kus od krmelce, ne přímo pod něj, aby je zvěř nepokálela.

Ke krmelci chodí každý druhý nebo třetí den, popřípadě se u něj staví, kdykoliv má cestu okolo. Při doplňování ovsa a sena vytahuje slupky od pomeranče. „Neznám zvíře, které by je žralo. Pomerančové a mandarinkové slupky je lepší hodit do bioodpadu. Ideální potravu představují mrkve či jablíčka, které je potřeba ještě rozpůlit,“ vyjmenovává Karel Kolář. Naprosto nevhodné je pečivo a cukroví, které obsahuje tuky a bílý rafinovaný cukr. „Ještě před pár lety jsem v krmelci nacházel kousky vánoček a linecké cukroví,“ vzpomíná myslivec.

Přiznává, že s epidemií koronaviru začalo chodit do přírody více lidí. S tím jsou ale spojené některé nešvary návštěvníků jako například pohozené odpadky. „Když vidím obal od sušenky, nadskakuji dva metry do vzduchu,“ podotýká s nadsázkou. „Jsem rád, že rodinky s dětmi vyrážejí do lesa a chtějí pomoci. Že děti nesedí jen doma u počítačů. Ale je potřeba u toho i myslet a chovat se zodpovědně,“ podotýká.

Spolu s manželkou vede na místní škole myslivecko-lesnický kroužek, během kterého se děti dozví spoustu zajímavých informací o lese. „Snažím se je naučit respektu ke svému okolí. Sebevědomí je důležitá a potřebná věc, ale trocha té pokory ve vztahu k přírodě taky. Já ji mám a vedl jsem k ní i své děti,“ uzavírá vyprávění Karel Kolář.