Po představení promluvil také s herci. Mnozí na toto setkání vzpomínají dodnes.

„Strašně mne jeho smrt vzala. Mám fotku s jeho podpisem z té doby, pověsila jsem si ji doma na zeď a pod ní zapálila svíčku. Odešel vzácný člověk. Jsem z toho úplně vyřízená,” svěřila se Eva Lecchiová, která hrála v Asanaci hlavní ženskou roli.

Jak vzpomněla, se začátkem představení tehdy herci čekali, až delegace v čele s Václavem Havlem z Prahy přijede. „Začínali jsme hrát asi v deset hodin večer. Byl to silný zážitek i pro nás, pro herce,” podotkla herečka.

Na setkání s prvním polistopadovým prezidentem vzpomíná také další herec z Havlovy Asanace Václav Helšus. „Hrál jsem v několika Havlových hrách a několikrát jsem se s ním setkal i osobně,” zdůraznil Helšus.

V neděli, kdy zasáhla jako blesk z čistého nebe snad celý svět smutná zpráva o smrti bývalého prezidenta, Helšus nezapomněl zdůraznit, že Havel hodně udělal nejen pro svobodu českého národa, ale svými hrami také pro české divadlo.

Jak vzpomínáte na bývalého prezidenta Václava Havla? Co pro Vás znamenal? Pište do diskuze nebo na e-mailovou adresu liberecky@denik.cz
Vybrané příspěvky dáme do novin. Děkujeme za ně…

„Většina společnosti obdivuje Václava Havla jako velikého státníka, který přispěl k porážce komunistického režimu. Vzpomínají na něj jako na tip politika, jenž se jen tak znovu neobjeví. Já jsem ho vždycky bral a budu brát také jako svého kolegu, jako divadelníka,” podotkl Helšus.

Hry někdejšího disidenta měla po srpnu roku 1968 všechna tuzemská divadla zakázaná. Hrály se jen za západními hranicemi, nejčastěji v Rakousku a Německu. Liberecká inscenace Asanace i proto působila hned v roce 1990 jako zjevení.

„Chápal herce a jejich problémy. Abych vzpomínání trochu zlehčil – v Asanaci moje postava měla ve hře předepsané dva obědy a jednu večeři. Vždycky jsme se tak při představení dobře najedli. Moc nám chutnalo. Hlavně byl ale Václav Havel symbolem krásy, a ovšem i nebezpečí sametu,” doplnil Václav Helšus.