Nová hudební komedie je poctou divadlu Semafor a zejména pak Jiřímu Suchému a Jiřímu Šlitrovi. Jejich písně jsou základem kabaretu s jednoduchým názvem Semafor, který si odbyl premiéru v pátek 18. června.

Autoři inscenace režisér Šimon Dominik a scénárista Jiří Janků propojili slavné evergreeny Suchého a Šlitra příběhem klaunů, kteří provázejí diváky okamžiky spojenými s historií tohoto legendárního divadla od jeho vzniku až do konce 60. let. Zpěv herců činoherního souboru doplní živá kapela pod vedením Dalibora Tuže.

„Tento titul jsme do dramaturgického plánu vybírali srdcem. Uvažovali jsme o nějaké hudební komedii a při vzájemných debatách s Šimonem Dominikem jsme se utvrdili v tom, že Semafor a jeho poetiku oba milujeme. Věděli jsme rovněž, že, než se do něčeho takového pustíme, si musíme vyžádat souhlas pana Suchého, který jsme naštěstí získali,“ řekl spoluautor scénáře a dramaturg Jiří Janků. Dodal, že nejtěžší na celé přípravě inscenace bylo vybrat ze spousty známých semaforských hitů 15 písní, které se staly osnovou pro text.

Nadliský úkol

„Byl to téměř nadlidský úkol, zvláště poté, kdy jsme si řekli, že chceme, aby v inscenaci zazněly i písně, které nejsou tolik známé. Snad se nám nakonec povedlo vše sestavit tak, aby byli diváci spokojeni, i když je nám jasné, že se budou ptát: a proč tam není tohle a tohle?“ doplnil Janků.

Divadlo Semafor založila v roce 1959 skupina divadelníků a hudebníků soustředěných kolem Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Jeho název je de facto akronym, který byl původně odvozen od slov SEdm MAlých FORem. To mělo vyjadřovat původní úmysl zakladatelů věnovat se co nejširšímu spektru uměleckých žánrů, těmito formami byly: film, poezie, jazz, loutky, tanec, výtvarné umění a hudební komedie. Podle tvůrců liberecké inscenace se založením Semaforu „do české kultury vtrhla zcela nová energie.“ 

Jeho tvůrci navazovali na poetiku Voskovce a Wericha, byl zde však jeden zásadní rozdíl – Semafor se ve srovnání s Osvobozeným divadlem od samého počátku profiloval jako divadlo nepolitické. „Přesto jej diváci vnímali jako ostrůvek svobody a stávali v dlouhých frontách třeba i celou noc, aby sehnali lístky na představení. Začínala tu celá řada hvězd populární hudby jako například Waldemar Matuška, Karel Gott, Eva Pilarová, Hana Hegerová či Naďa Urbánková a jejich tehdejší hity se zpívají dodnes,“ připomněla vedoucí marketingu divadla Michaela Pompová.

Právě legendární status Semaforu, známé osobnosti a zlidovělé písně inspirovali liberecké divadlo k vytvoření muzikálu. „Čím dál tím víc chápu naši inscenaci nejen jako poctu dvěma výjimečným osobnostem, ale hlavně jako rozloučení s generací, která definovala českou populární kulturu na desetiletí dopředu. A také jako přihlášení k jejímu odkazu. Nejde přece o to, kolik semaforských písniček se dnes ještě zpívá a kolik se bude zpívat za deset nebo dvacet let. Ale o způsoby myšlení, poetické principy, kořeny humoru, lidství, vkus, senzitivitu. A ty přežijí ještě dlouho,“ vysvětlil režisér Šimon Dominik.

„Je to sranda“

V rolích klaunů, kteří provázejí diváky dějem, se představí Martin Polách a Martin Stránský. „Mě ta práce bavila, protože tam byla sranda. A jestli to bude lidi bavit, protože jim to aspoň trošku připomene to, co už třeba znají jen z televize, tak to bude dobře,“ uvedl Stránský. V dalších rolích vystupují Stavros Pozidis, Ondřej Kolín, Přemysl Houška, Karolína Baranová, Barbora Bezáková, Markéta Coufalová, Michaela Foitová, Eliška Jansová, Štepánka Prýmková a Jana Stránská. Na scéně diváci uvidí také tanečníky baletního souboru DFXŠ. Druhá premiéra proběhne 23. června v 19 hodin v Šaldově divadle a diváci se mohou těšit také na uvedení pod širým nebem na zámku Lemberk, a to 12. srpna.