Naléhavý tón glassharmoniky ve své opeře Výlety páně Broučka použil také Leoš Janáček. V poslední době s tímto nástrojem experimentovali Tom Waits, Radiohead nebo metalová kapela Korn. Princip hry na glassharmoniku je stejný jako při hře na sklenice naplněné vodou. Jedná se však o velmi důmyslný mechanismus, jehož konstrukci vymyslel v polovině osmnáctého století americký státník, spisovatel a přírodovědec Benjamin Franklin.

Na železné tyči, usazené v dřevěné konstrukci jsou navléknuty podle velikosti skleněné misky. Tato tyč je uváděna do pohybu nejčastěji nožním pedálem. Hrany misek se rozeznívají konečky prstů navlhčených v octové vodě.

O tom, jak se nástroj dostal do depozitářů českolipského muzea, se mnoho neví. Podle vedoucí oddělení péče o sbírku Evy Reslové by nástroj mohl pocházet z bývalého mimoňského muzea. „Sbírky z Mimoně přešly v padesátých letech minulého století pod českolipské muzeum a snad v nich měla být i glassharmonika, kterou restaurujeme.“

Jisté je, že si podivného předmětu v depozitáři všiml asi před rokem restaurátor muzea Václav Novák, který jej vynesl na světlo světa. Rozplétání příběhu o nástroji, o kterém nikdo nic nevěděl, bylo pro pracovníky restaurátorské dílny téměř detektivní prací, s kterou jim pomohlo Sklářské muzeum v Novém Boru, Národní muzeum v Praze a Jiří Mikuláš, který je odborníkem na glassharmoniky.

„Ten se okamžitě rozjel do České Lípy a přivezl nám spoustu materiálů, na jejichž podkladě se podařilo potvrdit, že se jedná o nástroj, který byl vyroben roku 1812 a patřil Vinzenzovi Maschekovi, což byl významný pražský skladatel a virtuóz na klavír a glassharmoniku,“ říká Václav Novák, který má restaurování glassharmoniky na starost a dodává, že podobně starých nástrojů je na celém světě méně než sto. (cid)