Takové otázky zaznívaly mezi pochvalným mručením. Našli se ale i někteří, kteří se ptali: „Proč Neptun? Proč ne Metzner?“

Monumentální secesní kašna sochaře Franze Metznera z roku 1926 měla být alegorií možností člověka 20. století a jeho síly. Ve městě vydržela pouhých dvacet let. Po válce následovala osud mnoha jiných děl, byla označena za symbol německé rozpínavosti a stržena. Všeobecně se pokládala za ztracenou, ale co když někde přežila?

Někteří tvrdí, že bývala až do osmdesátých let uschována kdesi na Moravě, jiní tvrdili, že ji ukrývá liberecké muzeum, a letos se začali ptát, proč by na náměstí nemohla stát právě ona. Odpověď je prostá: kašna neexistuje. Tři roky byla sice uschovaná ve skladech Technických služeb v Liberci, ale roku 1948 ji rozlámali a použili jako stavební plnivo. Nebohý alegorický Člověk tak do budoucna bude shlížet tak nanejvýš z historických fotografií.