Přestože ústředním motivem je jeho urbanismus, vzhled v proměnách času a dějinných událostí, které na jeho tváři zanechaly (či bohužel nezanechaly) svou stopu, kolektiv mladých badatelů vzal dějiny severočeské metropole pěkně zeširoka.

Svědčí o tom ostatně už samotný výběr jednotlivých kapitol: Liberec na starých mapách, Osada na zemské cestě, Liberec během průmyslové revoluce, Liberec socialistický či Liberec nečitelný po roce 1990.

Autorský kolektiv tvoří kromě historiků Romany Fojtové a Jaroslava Zemana ( spoluautora několika zajímavých publikací o zapomenuté podobě Liberce) také například architekti Jiří Janďourek a Radek Suchánek či zakladatelé internetové platformy „Liberec-Reichenberg.net“ Zuzana Koňasová a Filip Landa, studenti Fakulty umění a architektury na Technické univerzitě v Liberci (TUL). Celý projekt zaštítil filozof Václav Umlauf, který přednáší na TUL a Univerzitě Karlově. „Příběh Liberce lze číst různým způsobem, což ukazují jednotlivé kapitoly sestavené pracovníky z různých kateder a specializací: od filozofů, přes geografy a historiky, až po architekty a specialisty na urbanismus,“ říká Václav Umlauf v úvodu zajímavé publikace.

Liberec vznikl podle jeho slov doslova z ničeho a celkem náhodou na nově utvořených obchodních stezkách, což popisují některé z kapitol i originální nákresy vytvořené na podkladě nejstarších map.

„Jeho urputný boj o městský charakter během renesance a baroka byl vítězně dokonán povýšením osady na město roku 1577, díky aktivitě rodu Redernů, Albrechtu z Valdštejna a pobělohorskému rodu Gallasů a Clam-Gallas,“ připomíná Václav Umlauf.

Zmiňuje také expanzi a následný vliv řemeslných cechů, zejména tkalců a soukeníků, které dodnes připomíná část města kolem Sokolovského náměstí i pojmenování okolních ulic například Mistrovský či Tovaryšský vrch.

Jak zároveň dodává, významnou měrou se na jeho tváři podepsala průmyslová revoluce a propojení bohatých rakousko uherských průmyslníků a hlavně mecenášů se zdejší šlechtou.

„Liberec se stal moderní aglomerací a nová elita pečlivě dbala o příslušnou reprezentaci kulturní, muzejní a vzdělávací,“ zdůrazňuje Václav Umlauf.

Právě z té doby se datuje reprezentativní výstavba města na dnešní Masarykově třídě či v dalších částech města.

Důraz na ucelenou urbanistickou vizi, která by zúročila jak složitý geografický, tak politický i sociální terén města, však zpřetrhala válka. A následný poválečný odsun.

„Problematický vývoj začal v padesátých letech, kdy se vědomě začal potlačovat zdejší genius loci,“ upozorňuje Umlauf.

„Jednalo se o více míst, ale asi nejznámějším příkladem byla řemeslnická čtvrť nad dnešním „Papírovým“ náměstím. Jakási Malá Strana Liberce, která v padesátých letech zanikla,“ připomíná další ze spoluautorů publikace, historik a specialista na architekturu někdejších Sudet Jaroslav Zeman.

Čtvrti se tehdy říkalo Bedřichovo město a bydlel tam například i Vlasta Burian.

Ve smělých budovatelských plánech padesátých let měla čtvrť, jejíž podobu dnes ilustruje už jen ulička Na Ladech, ustoupit nové moderní výstavbě. Z ní ale nakonec ustoupilo a čtvrť teď čeká buď na své znovuzrození nebo zánik. „Abychom ale byli spravedliví k historii, o demolici zmíněné čtvrti už se uvažovalo za první republiky a pak i v době války,“ upozorňuje Zeman. Poválečnému vývoji města, slavné éře SIALu i současnému architektonickému „bezčasí“ se věnují poslední kapitoly publikace.

Půvabná je i závěrečná tečka v podobě textu Jana Nerudy, který spisovatel napsal po své návštěvě Liberce v roce 1865.

„…kdosi vylíčil, že Liberec vypadá, jako by byl někdo dal pyšné paláce a mizerné chatrče do jednoho pytle a vysypal je, ať padne, kam padne,“ popisuje město ve svém fejetonu pro Národní listy. Možná ani netušil, jak může být tento popis aktuální i dnes, po více než sto padesáti letech.

„Důležité je, že tu vyrostla nová generace odborníků, která se na Liberec dokáže podívat nejen s dostatečnými znalostmi, ale především odstupem a bez obav vyhýbat se kontroverzním tématům,“ glosuje vznik publikace knihkupec Martin Fryč, podle něhož je po regionální literatuře stále větší hlad.