Zájem Liberečanů byl tak obrovský, že jednu chvíli musela městská policie regulovat přechod lidí z jedné budovy do druhé, aby přes křižovatku na Masarykově třídě mohly vůbec projíždět auta a autobusy, s nimiž stejně jako tramvajemi přispěl k muzejní noci BusLine a Bovera Klub. „Řekl bych, že se tu vystřídalo na dva tisíce lidí," odhadl krátce po desáté večer ředitel libereckého muzea Jiří Křížek. „To je návštěvnost za celý měsíc," dodal.

Lidé byli zvědaví na nové uspořádaní muzejních expozic, se zájmem vyšplhali na ochoz i věž s odbíjejícími hodinami, odkud byl nevšední výhled na budovu bývalých lázní a poslechli si flašinetáře. S nadšením i rozpaky přijímali nově instalovanou výstavu Královské posezení, které kralovaly záchody.

Ředitel Oblastní galerie Lázně Jan Randáček šel s odhadem návštěvnosti ještě dál. „Před půlnocí se to možná vyšplhá na tři tisíce," řekl při pohledu do archů, kde za každého návštěvníka přibyla čárka. Podle zápisu v návštěvní knize nechyběli mezi návštěvníky ani cizinci. Lidé nešetřili chválou. „Je obdivuhodné, že se galerii podařilo zachránit. Je to tu nádherné," znělo v chodbách i mezi jednotlivými sbírkami. Spíš než obrazy ale obdivovali samotnou architekturu stavby. Z nainstalovaných výstav táhla asi nejvíce stálá expozice o libereckém mecenáši a zakladateli sbírek Heinrichu Liebiegovi. „Překvapilo mě, kolik energie věnoval rozvoji města," pronesla jedna z návštěvnic. Lidé se mohli zaposlouchat i do koncertů, v galerii zhlédnout divadelní představení, protože nová stavba nebude sloužit veřejnosti pouze jako obrazárna. Prostor pod bazénem, kde se o desáté konalo taneční představení s přiléhavým názvem Plavci, bylo zaplněno do posledního místa. Komu prohlídka tří nevšedních libereckých zařízení nestačila, mohl se stařičkými autobusy přesunout do sousedního Jablonce na prohlídku Muzea skla a bižuterie.