„Drazí přátelé, pro příliš nízkou poptávku po našich službách ukončuji provoz klubu ke konci července 2013," oznámil majitel klubu své rozhodnutí na sociální síti.

Má to vůbec cenu?

Proč by měly existovat podobné kluby, když o ně veřejnost nestojí? Odpovědět na tuto otázku není snadné. Jedním z důvodů může být ostych, který stále určitá skupina uvnitř sexuální menšiny pociťuje. To znamená, že ačkoliv není v České republice homosexualita trestná, vláda schválila v roce 2006 zákon o registrovaném partnerství, který umožňuje stejnopohlavním párům uzavřít svazek podobný manželství a skoro polovina veřejnosti podporuje gay adopce, stále panuje mezi homosexuálními lidmi strach z diskriminace a ponižujících poznámek. Z provedených sociologických výzkumů pak vyplývá, že lidé v menších městech stále bojují s tzv. coming outem, což je proces kdy o své homosexualitě řeknete rodině a přátelům.

„Ochota ke coming outu je však v Česku velmi malá, a to jak u jednotlivců, tak i u mediálně známých osob. Jen stěží lze například uvěřit tomu, že by v České republice nebyli mezi mediálně známými osobami žádné lesby a jen velmi málo gayů. Strach z nepochopení a odmítnutí mohou jistě vysvětlit mnohé, avšak v poměrně liberální zemi jakou je Česká republika, lze často pochybovat o adekvátnosti takových obav," píše se například v analýze Vlády ČR, kterou zpracoval v roce 2007 Výbor pro sexuální menšiny na popud Džamily Stehlíkové.

Strach, který gayové a lesby pociťují před coming outem, se také může odvíjet z faktu, že někdy rodiny odmítnou akceptovat jejich homosexualitu a zřeknou se jich.

Podle dalších průzkumů pak roste počet mladých lidí, které rodina nepřijme, oni se ocitnou bez domova, bez prostředků a leckdy skončí na ulici.

Cesta k pochopení a uznání

Když si projdou procesem přiznání (slovo, které většina z gayů a leseb nemá ráda), nastává pro ně druhá fáze a tou je přijetí a uznání od většinové společnosti. To je minimum co může demokratická společnost, ve které žijeme, pro menšiny udělat, dalším krokem je uznání jejich práv, které by měly být na stejné úrovni jako pro všechny ostatní.

Kluby, kavárny, restaurace nebo večerní bary, které jsou tzv. gay friendly, což už z podstaty tohoto spojení znamená, že jsou zde homosexuálové nejen tolerování, ale i přijímání, jsou tak důležitým místem, kde gayové a lesby můžou navázat nové kontakty, probrat jejich vlastní zkušenosti a navíc se dozvědět, že nejsou sami. Pocit, který má na severu Čech hodně z nich.

Absence těchto míst, stejně jako komunitního centra, které by poskytovalo odbornou pomoc, tak může být dalším důvodem, proč nám připadají tito lidé skoro neviditelní. Nemají se totiž kde scházet.

Jaká je situace jinde?

Ve velkých městech jako je Praha nebo Brno je situace naprosto odlišná. Existují zde desítky míst, kde se gayové a lesby schází a pokud chtějí tráví společně volný čas. V obou městech navíc fungují univerzitní spolky pro LGBT (zkratka užívaná pro všechny lidi s odlišnou identitou od té většinové) mládež a jejich přátele. Občanské sdružení Charlie nabízí studentům Univerzity Karlovy prostor pro seberealizaci, setkávání, zábavu a řešení společných problémů. Podle vedení sdružení se spolek „zaměřuje na gay, lesbické, bisexuální, asexuální a transgender jedince a jejich právo nebýt diskriminován na základě citové a sexuální orientace/identifikace."

V Praze i Brně probíhají každoročně tzv. gay pochody hrdosti, jejichž účelem je zdůraznit přítomnost lidí s odlišnou sexuální preferencí ve společnosti a vyjádřit hrdost, kterou členové komunity pociťují. Jedná se o způsob, jak veřejně deklarovat, že gayové a lesby jsou plnohodnotnými občany a mělo by tak být s nimi zacházeno a navíc alespoň jednou ročně dokázat, že nejsou neviditelnými, ale žijí podobné životy jako zbytek společnosti.

Gay friendly

Dlouhá léta byl klub Marek prostorem, kam jste mohli přijít a i když se vám nelíbila hudba, která tam hrála, nebo jste měli výhrady k programu, který provozovatelé připravovali, cítili jste tam dostatečné bezpečí na to, abyste mohli být sami sebou. Pocit, který stále dost lidem v Liberci chybí.

Navíc sloužil klub částečně i jako komunitní centrum pro dospívající gaye a lesby, kteří se sem sjížděli z menších měst a vesnic, aby se seznámili a zažili pocit sounáležitosti s něčím, co jim osobně bylo blízké.

Faktor, který se na osudu klubu podepsal, vyplývá z dalších sociologických výzkumů, které uvádějí, že převážná část gayů a leseb odchází z regionů do větších měst, především do Prahy.