První hra s názvem Equilibrix Connect spatřila světlo světa loni v říjnu. „Jako teenager jsem vyhrál mistrovství ČR ve hře Carcassonne a v následujících deseti letech jsem svůj titul mistra ještě pětkrát obhájil a třikrát získal stříbro, takže svět deskových her mi není opravdu cizí,“ svěřil se Veselý v rozhovoru pro Týdeník Liberecko.

Jestli se nepletu, původně jste působil jako ekonom. Jak jste se od toho dostal k výrobě her?
Vypadá to jako obrat o 180 stupňů, že? Takový už je život, vydáte se nějakým směrem, získáte zkušenosti a pak se situace otočí. Život je prostě nevyzpytatelný. Vystudoval jsem ekonomickou školu a naštěstí mě titul inženýra ekonomie k ničemu nezavazuje. Působil jsem čtyři roky ve velké čtyřce, ale odmítl jsem nadále stoupat po profesním žebříčku. Místo toho jsem odjel do Ameriky za zdokonalením highliningu a prohloubením zážitku v historických lokalitách.

To slyším prvně, o co se jedná?
Jde v podstatě o chůzi po tenkém popruhu v extrémních výškách, jakési moderní provazochodectví. Život nezávisí na ničem jiném než na pevné vůli, následování instinktů se vyplatí a odměna přichází okamžitě, není podmíněna úspěšným dosažením cíle, ale následuje po každém dílčím kroku.

Co se dělo dál, když jste se vrátil zpět do Čech?
Měl jsem na účtu tisíc korun, tak jsem ještě na rok a půl přijal pracovní nabídku v podobě účetního pro německou firmu. Ta pracovní koncepce mě rychle omrzela, upadl jsem do stereotypu. V účetní sféře není prostě kreativita vítaná.

Takže ve dne jste pracoval jako účetní a po večerech se věnoval hrám?
Měl jsem poměrně přesnou představu o hrách, vysnil jsem si produktovou řadu. Nápady se mi hromadily a já si uvědomil, že tímto způsobem bych to dělal třicet let. Řekl jsem si dost, dal výpověď a začal se výrobě her věnovat naplno.

Já bych asi takovou odvahu neměl, opustit zaměstnání…
Jestli je nebo není riziko opustit jistotu zaměstnání a vrhnout se do neznámého prostředí, je otázka spíše filozofická. Vlastní i půjčené peníze jsem investoval do dílny. Zatím se věnuji i vedlejším projektům a do dneška jsem neodmítl žádnou formu spolupráce. Dělám i grafiku na přání, kde mohu předvést vlastní invenci.

Byl to pro vás velký krok do neznáma?
Pro mě bylo snadné unést se nápadem dělat konkrétní hry vzhledem k tomu, že deskové hry pro mě nepředstavovaly nové téma. V jejich světě se pohybuji už patnáct let. Jako student jsem vyhrával místo peněz hry, ceny se mi kupily a díky tomu jsem viděl spoustu herních mechanismů, a proto není možná pro mě obtížné vytvořit novou hru.

Co vás na hrách přitahuje?
To, že mohu mít vše pod kontrolou. Člověk si vytvoří plán, zvolí optimální strategii a pak už jen sleduje, jak se naplňuje. Právě tyto momenty mě baví. Něco si vyprojektujete a realita se stává pravdou. A to je podobné i u toho podnikání.

Máte nějakou oblíbenou hru, ke které se vracíte?
Pár jich je. Nicméně jsem došel k tomu, že se jedná pokaždé o hry od konkrétních tvůrců. Oslovil mě Friedemann Friese, který si založil vlastní vydavatelství zaměřující se pouze na jeho hry. A pak Vláďa Chvátil, ten tvoří více komplikovanější hry.

Přiznal jste, že hry sbíráte. Máte i čas na jejich hraní?
Nemám čas je hrát, ale věřím, že si je jednou zahraji. Bohužel a zároveň naštěstí mám tolik práce na svých hrách, že jiné nestíhám.

Nemusí čelit deskové hry velké konkurenci v podobě virtuálního světa a údajnému nedostatku času lidí? 
Přijde mi, že virtuální svět není pro deskové hry konkurencí, ba naopak, jedná se o naprostý protipól. Deskové hry jsou pro lidi, kteří rádi stráví čas ve společnosti rodiny či přátel. Je to sociální akt, kolektivní zábava a o samotnou hru tolik nejde. Z hlediska času by hra měla být přiměřeně složitá. Lidé často výmluvou ohledně času maskují vlastní lenost.

Kolik času průměrně zabere hraní Equilibrix Connect? 
I začátečníci ji zvládnou odehrát na té základní úrovni do deseti minut. Teď pracuji ještě na jednodušším konceptu hry, až minimalistickém, který jde na dřeň. Ono je mnohem jednodušší stvořit návod na 20 A4, ale vysvětlit to ve dvou, třech větách, to je teprve výzva.

Proč jste zvolil zrovna dřevo? Měl jste nějaké zkušenosti s vyřezáváním? 
Nic jsem neznal a neuměl. Nemám truhlářskou školu. To, že jsem řemeslem nepolíbený, považuji za zásadní výhodu. Nevím, jak se věci mají správně (ne)dělat, jedu po své trase a improvizuji, tím je moje tvorba charakteristická. No a proč dřevo? Nemám pevné důvody. Byla to čistě pocitová záležitost, která mi od začátku přišla tak jasná a příjemná, že jsem o tom dál nepřemýšlel.

Vidím, že název se ustálil na Maty moves. Bojoval jste s pojmenováním dlouho? 
Trvalo mi to. Nejdříve to byly Veselé hry, pak Maty Games. Snažil jsem se vytvořit něco, co není jazykově zatíženo a má globální ráz. Nečekám, že český trh bude dostatečně silný, aby uživil všechny mé plány. Hra jako taková se nevymezuje regionálně či jazykově, až pravidla určí, o jakou verzi se jedná. Tím pádem mohu prorazit i na německý, skandinávský či americký trh.

Objíždíte s hrou i nějaké akce a výstavy? 
Premiéra hry proběhla na konci října a snažím se navštěvovat veletrhy či akce zaměřené na herní svět. Aktuálně se těším na Tatrhy, kam jsem podal přihlášku, a budu mít stánek na Design marketu v Praze. Nikdo o mně zatím pořádně neví, tak tomu musím jít naproti.

Dostane se mi do ruky hra Equilibrix Connect. Co mohu od ní očekávat a v čem tkví její kouzlo?
Hra je založená na orientaci v prostoru posvátné geometrie. Šest dílků vytvoří herní plán ze samých kruhů, které se protínají a přibližují se zlatému řezu. Dále se v krabici nacházejí tři sady barevných kamenů dvojcípých a trojcípých tvarů a tři základny, které si hráč rozmístí jako cílové body. Ty musí propojit dříve než jeho protihráč. Navíc přibalené kostky hru zjednodušují, spoustu rozhodnutí dělají za hráče. Za zmínku stojí i prvek obkličování, který hru posouvá na další úroveň. Je šest dopředu znázorněných formací a hrozba visí ve vzduchu. Obklíčený kámen mizí ze hry a hráč může hrát znovu jako bonus. Pokud je hra důsledně obranná, délka trvání stoupá na deset minut.

Hra designově připomíná knihu. Byl to váš úmysl? 
Knihovnický formát mě zaujal svou sériovatelností. S každou další hrou získá hráč doslova možnost vytvořit si knihovničku.

Zmínil jste, že plánujete herní trilogii. Můžete to rozvést? 
Equilibrix zpracovává herně květ života. Vycházím z vyvážené asymetrie, která se přibližuje zlatému řezu. Každá hra bude o něčem jiném, ale geometricky si budou podobné. Existující Connect doplní Project a Combact. Hry se už testují, chybí už jen napsat pravidla a pak počkat na správný okamžik zveřejnění.

Co je na tvorbě hry nejtěžší, grafika nebo tvorba pravidel? 
Já bych ten proces rozdělil do tří fází, a to nápad, grafika a pravidla. Nápad bývá většinou rychlý, za jednu noc mám hru vymyšlenou. Práce na designu zabere několik týdnů, ale tvorba pravidel je mnohem těžší než to předtím dohromady. Skoro vše si dělám sám, ale na psaní pravidel jsem si najal tým odborníků.

Na Facebooku jsem zaregistroval testovací klub. Pro koho jsou události určené? 
Na testování může přijít kdokoliv, ať už zkušení hráči nebo i ti, kteří jsou absolutními začátečníky. Stačí sledovat Facebook.

Na závěr, čím byste nalákal, aby si lidé koupili právě vaši hru? 
V prvé řadě na „čistotu“ obalu, na kterém nic není a dřevo může v plné své kráse promlouvat. Navíc když někdo chce, mohu mu udělat grafiku na přání a to ze hry udělá unikát. A díky průhledu člověk vidí to množství netradičních komponentů, které hra obsahuje.