Plejáda slavných herců a zpěváků v čele s Vladimírem Menšíkem nebo Waldemarem Matuškou prošla v uplynulých desetiletích kulturním domem ve Vísce. Ten slaví o víkendu šedesát let od svého otevření a pochlubit se může i neotřelými historkami.

Zvučná jména v malé vesnici

Kulturní dům v malé vesnici Vísce, spadající pod Višňovou na Frýdlantsku, byl slavnostně otevřen v roce 1953.

Ze začátku tu byly hlavně akce pro děti. „Řadu z nich dělala škola, která ve Vísce v té době byla. Promítalo v něm i putovní kino. Dospělí chodili na taneční zábavy nebo oslavy MDŽ," říká místní patriot František Tuhý. Teprve později začali jezdit do Vísky i velké hvězdy tehdejšího šoubyznysu. Mimo už zmiňovaného Menšíka a Matušky ještě třeba Felix Holzmann, Slávka Budínová, Josef Bek nebo Petra Černocká. A řada dalších. Nejvíce ale místní lidé dodnes vzpomínají na Waldemara Matušku.

Walda přijel na pečené králíky

Legendární zpěvák původně ve Vísce vůbec zpívat neměl. „Potkal jsem ho na Libereckých výstavních trzích a umluvil ho, aby po koncertu v Liberci přijel ještě k nám do Vísky. Nechtělo se mu, ale nechal se přemluvit. Přesvědčili ho pečení králíci, které jsem mu slíbil," vzpomíná Tuhý.

Řada lidí proto pozabíjela králíky a jala se je péci. „Waldemarovi i kapele strašně chutnali," říká Tuhý.

Menšík odstartoval přístavbu

Pro velké umělce byla Víska jen jednou ze zastávek, na podobných štacích ale získávali věrné fanoušky. Nebo je ztráceli. „Někteří se ukázali jako namyšlené hvězdy, jiní byli velmi kamarádští. Třeba jedna dívka z kapely Buřinky, v té době velmi populární, nám dokonce ve výčepu jódlovala," popisuje Věra Vokurková ze sousedních Minkovic.

Někteří z umělců také řešili technické potíže. „Když přijel Vladimír Menšík, byl už dost nemocný. A nechtěl vůbec vystupovat, protože jsme neměli přímo u jeviště toalety. Nakonec se dal přemluvit a jeho požadavek byl vlastně podnětem k vybudování přístavby kulturního domu. V příštích letech za pódiem vzniklo i zázemí pro umělce," dodává Tuhý.

Jedno je ale na závěr třeba říci. I přes vystoupení známých tváří mají místní stejně nejhezčí vzpomínky na to „nejobyčejnější", tedy klasické venkovské zábavy.

Miroslav Zajíc bude během oslav ve Vísce vystavovat své fotografie. Deníku při té příležitosti řekl:

„Povolání fotoreportéra je nejkrásnějším povoláním na světě"

Součástí oslav bude ve Vísce i výstava jejího nejslavnějšího rodáka, fotografa Miroslava Zajíce. On sám nedorazí, rád se ale pro Deník trochu vrátil ve vzpomínkách zpět do svého mládí.

Miroslav Zajíc bude během oslav ve Vísce vystavovat své fotografie

Jak dlouho jste ve Vísce žil a jak na ni vzpomínáte?

Ve Vísce jsem se narodil a byl jsem tam až do vojny. To je asi tak devatenáct let. Dvacet let o své rodné Vísce každý týden píšu. Nejdřív čtyři roky v časopise Mladý svět a posledních šestnáct let v magazínu deníku Právo. Tam každou sobotu vychází stránka Týden Miroslava Zajíce.

Jaký nejsilnější zážitek z ní máte?

Všechny vzpomínky jsou na stejné úrovni, pokud jsou hezké. Hezké jsou, protože jsou z dětství a že je poněkud idealizuji.

Co se vám vybaví, když se řekne kulturní dům ve Vísce?

Pamatuji jeho začátky. Zrovna poslední pokračování mé rubriky je věnováno kulturáku, i když na kulturní akce jsem prakticky nechodil. Jen do kina, když v něm ještě bylo putovní. Vzpomínám taky na vystoupení kouzelníka Dvořáka.

Kdy jste ve své rodné vsi byl naposledy. A chcete se tam ještě podívat?

To se mě jednou ptal Miloš Zeman, kdy jsem byl naposledy ve Vísce. Já odpověděl, že asi před pěti lety. A on na to poznamenal, že je to tak lepší, nechat to ve virtuální podobě. Plně s ním souhlasím a řídím se tím.

Součástí akce na oslavu výročí bude i vaše výstava. Co na ní lidé uvidí?

Na výstavě bude zlomek mých fotografií. Chronologicky po letech. Ve zkratce, jak šel čas, kde jsem všude byl, koho jsem potkal. A pod mottem „Snažím se všude fotografovat tak, abych nezranil lidskou důstojnost a mohl se tam kdykoliv vrátit".

Fotíte ještě? Co nejraději?

Ano fotím. Jsem fotoreportér. Fotím hlavně lidi. A fotím rád. Probírám svůj padesátiletý archív. Je to nekonečné. Promítám si fotografický život. A došel jsem k jednoznačnému závěru, že povolání fotoreportéra je nejkrásnějším povoláním na světě.

Jak šel čas s kulturním domem ve Vísce a jaký je program oslav:

Kulturní dům byl otevřen v roce 1953. Na místě, kde stojí, bývala dříve textilní fabrika. Ta se za války změnila na fabriku na letecké součástky a kolem roku 1950 byla zbourána. Zbyla ale strojovna, ze které právě kulturní dům vyrostl. Původně neměl zadní přístavbu, ta byla připojena dodatečně a vzniklo v ní zázemí pro umělce.

Kulturní dům ve Vísce

PROGRAM OSLAV, SOBOTA 28.9.

16.00 otevření výstavy fotografií Miroslava Zajíce a výstavy dokumentů;

18.00 komponovaný večer vystoupení imitátora Václava Faltuse, zábavné pořady z vlastní produkce jako „Šest ran do klobouku", „Kufr" nebo „Nálada je výborná". Role průvodce se ujme místní konferenciér Jaroslav Kolačný a s ním Jindřich Honzík bývalý redaktor Československé televize. Na závěr je zajištěna i živá hudba, bude se i tančit.