Inspiroval jste se japonským architektem Takaharu Tezukou. Proč zrovna jím?
Neinspiroval jsem se pouze japonským architektem, ale japonskou architekturou celkově. Jako taková je nám v současné době blízká. Je tam velký prostor pro inspiraci, takže ji tam hledáme. Začali jsme se zabývat tím, jak se staví školky nejen u nás, ale i ve světě, abychom do toho vnesli i něco jiného než jenom zdejší běžné zvyklosti. Velice nás zaujala právě jedna příjemná školka japonského architekta. Pochytili jsme z ní jakousi novou filozofii, kterou se do školky snaží vnést.

Proč jste se rozhodli umístit venkovní prostory dovnitř parcely?
Snažili jsme se dětem umožnit hodně místa už v rámci školky, aby se v celém areálu, který je zahalen jakýmsi závojem, jímž je obvodový plášť, mohly beztrestně pohybovat a aby měly pocit bezpečí. Je to pohodlné i pro učitelky, které se nemusejí obávat, že se jim děti rozutečou.

Jak podle vás školka zapadá mezi okolní budovy?
Budova je v přímém rozporu s okolní zástavbou, to připouštíme. Nemohli jsme se s touto školkou přizpůsobovat okolní zástavbě, protože ta je mizerná. Takže jsme nechtěli vytvářet nic podobného. Udělali jsme proto něco úplně odlišného a snažili se používat současných architektonických výrazových prvků. Nemyslím si ale, že by něco, co je v diametrálním rozporu, nutně muselo škodit.

Původně byla v plánu výstavba kontejnerové školky. Proč jste se nakonec rozhodli jinak?
Kontejnerovou školku jsme dostali jen jako zadání, které už zpracoval někdo před námi. Ten projekt byl podivný a přinášel mnohé problémy v tomto území. Stavba by byla velmi komplikovaná. My nestavíme z kontejnerů, ale přijímáme výzvy. A tak jsme udělali něco úplně jiného.