Přestože komunismus lidové zvyky potlačoval, chuť účastnit se masopustního veselí v lidech nezemřela. Potvrzují to masopustní průvody, které o uplynulém víkendu předznamenaly blížící se začátek postního období.

Průvody masek vyšly do ulic například v libereckém Hanychově, na Dlouhém Mostě nebo v Kravařích. Byly to nejspíš poslední letošní masopusty. Od středy 22. února by se podle tradic lidé neměli až do Velikonoc veřejně veselit, zpívat a tancovat, zkrátka odepřít si vše příjemné. Také strava by měla být vysoce postní. Důvodem ovšem není půst samotný, ale obrácení se k Bohu, který lidem nabízí více než to, čím žijí. A to jde jen za cenu odvržení toho, co v této cestě překáží.

Masopust jako takový je ovšem známý už z předkřesťanských dob, kdy se oslavoval zimní slunovrat a blížící se jaro. Již staří Římané slavili takzvané Saturnálie, tedy poctu bohu Saturnovi. Svoji podobu masopustu měly všechny pohanské národy.

„O masopustních rejích z Čech i Moravy jsou dochovány písemné zprávy již ze 13. století, i když svátek je zřejmě ještě staršího data. Od středověku mravokárci vystupovali proti rozpustilostem, které se o masopustu děly, lidem to však nijak neubíralo na dobré náladě,“ vysvětluje Vlastimil Vondruška v knize Církevní rok a lidové obyčeje.

Masky, které si v souvislosti s masopustem vybavíme asi nejčastěji, k němu rovněž patří od nepaměti. Přestože dnešním maskám vévodí popkulturní odkazy, dříve byly častější masky medvěda s medvědářem, objevovala se i maska s jezdcem na koni, Žid s pytlem nebo rancem na zádech, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel a mnoho dalších.

Podívejte se: Dlouhomosteský masopust vyvrcholil veselicí v maskách