„Mám to prostě v krvi, už jako malý kluk jsem měl potřebu něco neustále vyrábět,“ svěřil se řemeslník, který začínal výrobou nožů, aby postupně zjistil, že ho to táhne trochu jiným směrem.

Studoval jste sklářskou školu. Proč jste u skla nezůstal?
Práce se sklem mě nenadchla. Vadilo mi, že na rozžhavené sklo nemůžete sahat, maximálně pinzetou či nůžkami, ale ne prstíčkem. Navíc se může stát, že když už máte hotový výrobek, tak praskne a vaše práce přijde vniveč. Se sklem máte jen jeden pokus, pak už to budete těžko předělávat.

Takže u vás vyhrál kov?
Práce s kovem se mi líbí víc. Když se mi něco napoprvé nelíbí, můžu to odbrousit, vyvrtat, přivařit, ohnout. A když mě to přestane bavit, tak to hodím do šuplíku a vrátím se k tomu až třeba za týden. To se sklem nejde.

Měl jste předtím nějaké zkušenosti s výrobou nožů nebo s kovem obecně?
Už odmala jsem se tátovi motal v dílně, kde jsem piloval, řezal a kladivem vyráběl různé parní stroječky a mechanismy. Žádný z nich ale pochopitelně nefungoval. To mě ale neodradilo a zkoušel jsem to znovu a znovu. S výrobou nožů to bylo podobné, začínal jsem od nuly. Něco málo jsem nastudoval z knih a internetu, ale jinak jsem se učil metodou pokus omyl. Nepovedlo se? Šup do šrotu a zkusit to znovu.

V čem vám výroba nožů učarovala?
Mám to prostě v krvi, vždy jsem rád něco vyráběl. A nože mi přišly jako nejlepší věc, se kterou bych mohl začít. Máte tam dost možností, jak se vyřádit. Tvar nože, výbrus, materiál střenek, materiál záštity. A asi to je i tím, že jsem chlap. Kdybych byl žena, tak tady třeba budeme probírat střihy a poslední trendy svatebních šatů.

Pamatujete si na svůj první vlastnoručně vyrobený nůž?
Jako by to bylo včera! Vykoval jsem si ho z řetězu motorové pily. Abych se tátovi nemotal v jeho dílně, tak vznikla ještě jedna dílna. Byla to spíš taková komůrka, která se po vymalování a přišroubování stala mým řemeslným královstvím.

Jak probíhá samotný výrobní proces? Jaký krok je nejtěžší?
První je výkres nože. A protože nejsem žádný zdatný kreslíř, právě tento krok mi přišel jako nejtěžší. Následuje vyřezání z kusu oceli. Pilkou na železo to je docela horor, ale doba pokročila a už si to můžete nechat vyřezat vodním paprskem nebo laserem. Pak je na řadě výbrus nože, což představuje při výrobě nejtěžší operaci. Můžete to dělat volně z ruky nebo pomocí všemožných přípravků. Čepel se při broušení ráda různě kroutí. Pak už „jen“ kolečko dobrušování, kalení, ostření, leštění, nasazení záštity a střenek.

Kolik času vám zabrala výroba jednoho nože?
Když se po všech těch nutných výrobních krocích podíváte do kalendáře, zjistíte, že uběhlo několik dní. Ale znáte to, když se člověk do něčeho zabere, tak čas letí.

Který materiál jste pro nože využíval?
Na čepele nožů jsem používal nerezovou ocel RWL 34. Na záštity třeba titan. Rukojeti můžete dělat z různých materiálů: může to být dřevo, žirafí nebo velbloudí kosti, paroží, kůže, mamutí kly, titan s cokoli, co se dá zalít do pryskyřice, třeba brouci, šišky a další věci.

Vy jste ale výrobu nožů pomalu opustil a přešel ke křesadlům, že?
Uběhly dva roky, co jsem vyrobil poslední nůž. Dal jsem si pauzu a aktuálně vyrábím převážně věci na rozdělávání ohně.

Proč? Máme přeci řadu jiných možností, jak rozdělat oheň.
Zápalky navlhnou, zapalovač se rozbije. Křesadlo ale nenavlhne a nerozbije se. Zapalovač sice stojí deset korun, ale křesadlo vás donutí vběhnout do lesa a shánět tam březovou kůru, mech a další hořlavé věci. Pak máte šanci vidět třeba veverku, kterou byste jinak neviděli.

Co dalšího bych našel ve vašem sortimentu?
Sluneční sadu. Ta obsahuje lupu, díky které můžete také rozdělat oheň. Dále vyrábím firepiston (nástroj pro rozdělávání ohně, pozn. redakce) a různé šperky a prsteny z titanu a damašku.

Jak dlouho trvalo, než jste si vybudoval dílnu? A máte to jako zaměstnání, nebo koníčka?
Dílnu mám přibližně deset let. A každým rokem tam přibude spousta nového harampádí. Když tam rozpažím, dokážu se ještě otočit dokola, takže zatím to stačí. Ale časem to bude chtít větší prostor. Nejdříve se jednalo o hobby, které přerostlo v zaměstnání.

Kde čerpáte inspiraci?
Hlavně na internetu. A pak ve svojí fantazii a představivosti, ale tam není tak úrodná půda.

Mně osobně přijde, že poslední dobou se opět vrací zpět tradiční řemesla. Roste počet drobných výrobců i zájemců o jejich produkty. Je to tak?
Vnímám to naprosto stejně. Řemeslo se rozmáhá. Jako kluk si pamatuji, že třeba na pouti byly jenom kolotoče, cukrová vata, pivo, buřty a konec. Dnes už tam je hodně ručně vyráběných věcí, jídla a zajímavých a netradičních atrakcí.