Nejen pro knihkupectví se blíží jedno z nejrušnějších období. Jak se na něj připravujete?
Musíme udělat řadu praktických kroků, od včasného objednávání knih přes sledování knižních trendů a tipů až po úpravy pracovní doby. Nicméně prosincové rušno představuje pro knihkupectví radost. Je zajímavé sledovat, jak kdysi z nejpoklidnějšího období roku jsme ho civilizačně překlopili na nejrušnější…

V čem vidíte výhodu, že jste stále rodinný podnik a nikoliv součást většího řetězce?
V prvé řadě v naší jedinečné atmosféře a vizuálu, který ladíme podle sebe, intuitivně. Na rozdíl od řetězců nemusíme dodržovat předepsané podoby. Také mohu říct, že mám v obchodě lidi, kteří knihami žijí a dokážou v jednotlivých žánrech poradit, ať už se jedná o dětskou literaturu, historii, sci-fi či klasickou beletrii.

V době komunismu se na knihy stály fronty, teď naopak jich vychází přehršel. Trochu z extrému do extrému. Vidíte nějaké řešení či zlatou střední cestu?
Hodně těžká, ale zajímavá otázka. Pokud to vztáhnu na nás, tak nemůžeme obsáhnout vše, proto musíme vybírat, jakými tituly zaplníme regály. Souhlasím s Jiřím Trávníčkem, že je překnížkováno, na druhou stranu vždy rozhodne čtenář, co si nakonec odnese a přečte. V obchodě to řešíme tak, že každý pátek aktualizujeme polici s novinkami a dotisky a člověk tak získá přehled.

Vás nedávno pohoršila jedna z knih od spisovatele Vondrušky. Do knihy vkládáte kritické recenze. Proč?
Knihám, které lžou či manipulují, nechci dělat reklamu. Každý má právo vydat, co chce, ať už si od toho slibuje cokoliv, ale knihkupec by neměl být ten, kdo by měl ubližovat. A podobný přístup jako máme my není úplně neobvyklý, už to dělá řada knihkupectví.

Hodně podporujete regionální literaturu. Čím si vysvětlujete přetrvávající zájem o tento žánr?
Na Liberecku máme řadu talentovaných a schopných regionálních badatelů a autorů, jako např. Ivan Rous, Roman Karpaš, Miloslav Nevrlý  a mnoho dalších. A jednak lidé v pohraničí hledají své kořeny. 

Ruku v ruce s literaturou jde kultura. Jako hodnotíte Liberec jako kulturní město?
Poslední roky jde Liberec kulturně nahoru. Zvyšuje se počet malých a středních kulturních pořadatelů. Kulturních akcí přibývá, já osobně bych uvítal existenci dobrého kritika, kritiků, kteří by poskytli zpětnou vazbu a nadhled. Sledovali by, jak se kultura vyvíjí. Jaký je grantový program města. Také bych ocenil, kdyby vedení města zohlednilo tuto situaci a dokázalo s tím pracovat.

Myslíte, že jde vedení města naproti kultuře a tvůrcům, nebo jsou ještě limity?
Město by mělo uchopit ten pohyb „zdola“ a tu energii a snahu kulturních organizátorů lépe propojit, provázat.  Příkladem může být výstava k 17. listopadu na náměstí. Je celkem povedená, ale velmi mě mrzí, že město nedalo žádnou výzvu, nevyhlásilo soutěž a zadalo to jednomu pořadateli.

Kulturní program oživujete nedělními pohádkami a pořady a přednáškami. Když se podívám na listopad, vidím 10 akcí. Není to hodně? Neztrácí to potom tu jedinečnost?
Listopad je pro nás kulturní svátek, proto těch akcí pořádáme více. Některé jako srdcovky, jiné se pravidelně opakují a jiné jdou zvenčí, kdy nás zájemce osloví o poskytnutí prostor. Jednou z takových akcí je debata o školství s Jiřím Drahošem.

Dokážete oddělit knihkupectví jako neutrální půdu od svého osobního politického smýšlení?
Úplně ne. Některé politické strany a politiky považuji za ohrožení současné svobody a demokracie. A kdybych jim umožnil jako kulturní pořadatel a knihkupec u mě bez protinázoru vystupovat, dával bych tím souhlas s tím, co dělají. A některým ho prostě dát nemohu. Na druhou stranu kdyby se jednalo o formu debaty, kde by měli oponenty, v tom problém nevidím a je to v pořádku. 

Nebojíte se negativního dopadu?
Naopak, jsem rád, když zájemci na debaty přicházejí a jsou ochotní o problému diskutovat. Snažím se poskytnout otevřený prostot a hledat nějakou cestu dopředu.

Jako aktivní občan ses účastnil demonstrací, které pořádá Milion chvilek pro demokracii. Je tedy Česká Republika ve vašich očích stále demokracie?
Jsme demokracie v ohrožení. Když někteří podnikatelé, oligarchové jako Andrej Babiš či Petr Kellner ovlivňují politiku, svobodou soutěž a média, hrozí demokracii nebezpečí. Nechci poukazovat jen na to, co je špatně, podařila se i řada věcí, jsme v Evropské unii, v NATO. Je zkrátka potřeba zajímat se, rozlišovat, potkávat se… A 17. listopad jako symbol otevřenosti je ideální příležitost.

Blíží se krajské volby. Sledujete politické dění v kraji?
Snažím se mít přehled, sleduji články v médiích, politiky a aktivní občany na sociálních sítích. Snažím se najít čas pro vnímání argumentů vládnoucích politiků i opozice.

Neuvažoval jste, že byste vstoupil aktivně do politiky? A pokud ano, která strana vás nejvíce oslovila?
Uvažoval, je to asi pět let zpátky, před místními volbami v Liberci. Důvodů, proč jsem nakonec nekandidoval a zatím kandidovat nebudu, je víc. Knihkupectví věnuji hodně ze svého času. Také by bylo těžší udržet naši kulturně-pořadatelskou otevřenost, nestrannost vůči mnoha politickým stranám tak, jak se o to snažíme teď. A také v sobě neumím, možná zatím, najít potřebnou schopnost kompromisu. Když jsem se rozhodoval, tak v každé straně byl někdo, s kým na jedné kandidátce být nechci. I proto si vážím mnoha politiků, i těch, se kterými v něčem nesouhlasím.