„Hádám, že za to vděčím tomu, že jsem celé mládí prožil na venkově mezi zvířaty a trávil ho chlapeckými vylomeninami a lovením raků. Prostě správný venkovský život, to mi hodně dalo,“ svěřil se Deníku oslavenec.

Jubilant se narodil roku 1934 v malé obci Zderaz u Smiřic. Po studiu na gymnáziu v Praze a v Kralupech nad Vltavou vystudoval Vysokou školu chemickou v Pardubicích a potom téměř 30 let pracoval v továrně na výrobu koberců ve Vratislavicích u Liberce. Pak se mu díky čiré náhodě naskytla příležitost pracovat v Alžírsku, kde se stavěla velká textilní továrna. Kontrakt vyhrála rakouská firma a jelikož Sklenička uměl plynně francouzsky a německy, odešel v roce 1983 na rok do Alžírska.

Po návratu do své domoviny se zde moc neohřál, protože ho pozvali do Maroka, aby tam vyučoval chemii a textilní technologii na právě se otevírající Polytechnice v Casablance. Po roce však změnil zaměstnání a stal se předním pracovníkem soukromé továrny na výrobu koberců v Tangeru. „Když jsem se po pěti letech vrátil domů, byl jsem už v penzijním věku a rozhodl se věnovat více malířství. Absolvoval jsem večerní kurzy na Akademii věd a poté Univerzitu třetího věku v Liberci, kde jsem se věnoval kurzu výtvarné výchovy. A pak už to šlo samo,“ podotkl Sklenička.

Za vznikem libereckého jerky stojí dva letití kamarádi z Liberce Tomáš Zvára a Jaroslav Hájek.
Zrozeno pod Ještědem. Dvacetileté přátelství přetavili ve výrobu sušeného masa

Za jeho malířskou vášní stojí úsměvná příhoda. Jeho otec byl amatérský malíř a veškeré pomůcky jako olejové barvy, rozpouštědla, štětce a plátna měl uložené ve skříňce. Jeho syn ho při práci rád sledoval a jednou, když byl sám doma, pustil se sám do tvorby a namaloval v pěti letech své první dílo. „Když otec přišel domů, ucítil barvy. Já se ke všemu přiznal, dostal jsem pár facek a poučení, že olejové barvy jsou drahé. Dal mi pastelky s tím, že pokud se chci zdokonalovat v malování, ať použiji je. Od té doby pastelky nenávidím, připadají mi méněcenné,“ podotkl se smíchem liberecký malíř.

Na gymnáziu vedl zájmový kroužek malování Ondřej Sekora, kterého vnímal jako báječného a inspirativního člověka. V dospělosti šlo malování trochu stranou, intenzivně se mu začal věnovat v důchodu. Nejraději teď tvoří portréty dítěte, nebo učí ve svých kurzech. „Ano radím, jak malovat, protože vidím, jak starý člověk chce ještě chvilku něco nového a pěkného dělat. Je krásné vidět s jakou pýchou se potom dívá na svůj výrobek a je rád za pochvalu,“ doplnil Sklenička.

Z křestu knihy Železný Brod v Běhu času, do roku 1948 a vernisáže výstavy k příležitosti vydání knihy v železnobrodské Galerii Detesk. FOTO: galerie.detesk.cz / Jakub Kalousek
Vydávají knihu o historii Železnobrodska, archiválie našli i za Velkou louží

A jak vidí svou budoucnost? „Plánů mám pořád dost, ale když vidím stoleté stařečky, jak už úplně nevnímají svět kolem sebe, tak to nechci. Mám rád kulturu, umění. Malování pro mě představuje způsob, jak si udržet psychickou pohodu, a o to bych nerad přišel,“ uzavřel Jiří Sklenička.

Mohlo by vás zajímat: Komediální návrat do normalizace. Nový seriál se natáčel i v Liberci

Zdroj: Česká televize