Je to vyústění snahy o co nejlepší nabídku mladým. V Majáku spoléhají na dobrovolníky. „Vidíte, kolik tu běhá lidí. To jsou všechno dobrovolníci, bez kterých se prostě neobejdeme,“ říká ředitel Patrik Müller při otevření Zakopaného psa.

Opravdu je tu živo. Dalo by se říct zmatek. Ale za chvíli se klub otvírá a dá se to pochopit. Lidem z majáku se plní sen. „Trvalo to dlouho, Zakopanej pes už sice v provizorních podmínkách nějakou dobu funguje, ale teď je to oficiálně oficiální,“ dodává s úsměvem.

Fotky z rekonstrukce a současný stav se nedá srovnat. „Mákli jsme si. Ale všechno jsme si tu dělali sami,“ říká další zástupce Majáku Roman Kladivo. „Přijeli nám pomoci děti z Ameriky, bylo to skvělé,“ doplňuje Müller.

Do Zakopaného psa může přijít každé dítě. A mnoho jich tu možnost využívá. „Žádná čísla nemáme, ale třicet, možná čtyřicet dětí se tu sejde,“ říká Kladivo. Do klubu přichází sami od sebe, nikdo je do ničeho nenutí. „Pracujeme s nimi ve školách. Jsou nejistí, a tak přijdou k nám. Tady si mohou spoustu věcí ujasnit,“ popisuje. V klubu si zahrají stolní fotbálek, můžou se doučit látku nebo si jen popovídají s vrstevníky. Podle Müllera je důležité, že v Majáku uvidí jiné vzorce chování, než na jaké jsou zvyklé ze školy nebo domova. „A o to jde, chceme jim se životem pomoci,“ říká Müller.

I když povídání se zástupci Majáku zdánlivě vypadá ideálně, potýkají se s mnoha problémy. „Hlavně chybí peníze, vidíte, jak to tu vypadá,“ říká Kladivo. Ve zdi jsou dvě obdélníkové díry. „Ty už jsou tu léta,“ smějí se oba. Trošku si stěžují na přístup státu. „Stát neřeší prevenci, ale následky, to je nesrovnatelně dražší,“ říká Kladivo. V Majáku jsou ale zvyklí bojovat. „Za těch jedenáct let už jsme toho prožili dost a dost. Čtyři podobné neziskovky už skončily,“ říká Müller.

Maják pořádá i akce, jako je JFest, Festival nápadů nebo Velikonoční trhy. Pro děti nabízejí 22 témat od školek až po střední školy.