Probudit zájem těch, kteří knihy nečtou nebo přestávají číst. Takové je poselství literárního ocenění Magnesia Litera. Snaží se propagovat kvalitní literaturu a dobré knihy bez omezení a bez ohledu na žánry. Ze slavnostního předávání, které proběhlo v úterý 8. června, se letos radovali i dva Liberečané.

Performer, germanista, překladatel a také vedoucí katedry německého jazyka na Technické univerzitě v Liberci Pavel Novotný proměnil nominaci v kategorii Moleskine Litera za poezii. Porotu oslnil svou básnickou sbírkou Zápisky z garsonky. „Naše životy jsou v neustálém pohybu, proměňují se, přicházíme a odcházíme, mizíme. Chtěl jsem podat zprávu o svém minulém, zaniklém světě, protože si myslím, že obrazy, ze kterých jsem utvořen a které si zpětně skládám dohromady, jsou prostě zajímavé a snad i důležité,“ přiblížil knihu.

V jeho kategorii se nominace dočkala také Kateřina Bolechová a její kniha Sádrová hlava jiné Marie a Yveta Shanfeldová s básnickou sbírkou Skromná místa nespaní. „O nějakých „soupeřích“ jsem vůbec nepřemýšlel, literární tvorbu takhle nevnímám. Mezi autory mám především spousty přátel. Literatura, poezie obzvlášť, je pro mě životní postoj, nikoli soutěž o ceny,“ zdůraznil držitel Magnesie Litery. Podle něj zaujal především tím, že sbírka je velmi osobní a zároveň se dotýká obecných věcí.

Místo trafiky zasadili v centru Liberce strom.
Platan javorolistý. Místo trafiky zasadili v centru Liberce strom

O svých rozepsaných věcech mluví nerad, nechce je totiž zakřiknout. Vedle vlastních tvůrčích věcí překládá a věnuje se literární vědě. „To mě baví a nechávám v tom spoustu energie. Zanedlouho například vyjde můj výbor z díla rakouského experimentálního básníka Gerharda Rühma. Také pracuji na knize o české fonické poezii,“ podotkl Novotný.

Neklade si žádné umělecké mety, rád se nechává překvapit. „Nerad bych ustrnul, nerad bych zhloupl, chci si zachovat zvědavost a zvídavost. To se týká jak tvorby, tak i všeho ostatního v životě,“ doplnil.

Cenu čtenářů, která se vybírá ze všech knih vydaných v minulém roce, si odnesl další liberecký spisovatel. Stal se jím Václav Dvořák a obdržel ji za svou poslední knihu Já, Finis. Tu vydal samonákladem a příběhem pro nebojácné čtenáře od 11 let zaujal odborníky na dětskou literaturu. „Všech ocenění si velice vážím, ale Magnesia Litera je přeci jen nejznámější knižní cena u nás. Takže v samotném psaní to pro mě žádný přelom neznamená, ale snad to dopomůže tomu, že se mé knihy dostanou do podvědomí čtenářů v celé republice, z čehož jsem nadšený,“ podotkl Dvořák.

Gekon modrý, samec.
Sourozenci dorazili do Liberce. Kriticky ohrožení gekoni modří nově obývají zoo

Jak sám přiznal, původně příběh přihlásil do kategorie Kniha pro děti a mládež. Nominace mezi tři tituly však nevyšla a spisovatel si odnášel pocit zklamání. Nakonec kohosi napadlo vyzkoušet cenu čtenářů. „Zisk ocenění není dán ani tak pozorností, kterou snad zaslouženě vzbuzuje, ale tříletou mravenčí prací v propagaci. Lidé moje knihy znají, líbí se jim, a tak mě podpořili,“ upřesnil oceněný autor. Ten se snaží psát a vydávat knihy tak dobré, aby je čtenáři chtěli mít doma, protože si je budou číst více než jednou. Tvořit něco menšího mu nedává smysl. „Své čtenáře nešetřím. Ani délkou textu, ani propracovaností děje a množstvím motivů a postav, ani nezvyklým prostředím, které vyžaduje se nad textem občas zamyslet. Svým způsobem tak jdu proti trendům trhu. Píšu tlusté knihy pro děti a mládež, navíc opatřené barevnými ilustracemi,“ dodal. Samotné psaní příběhů ho baví a naplňuje, navíc denně dostává několik ohlasů na své knihy. „Skutečnost, že přivádím děti ke čtení, dává mému psaní další smysl,“ zdůraznil.

Aktuálně pracuje na pokračování první knihy, která se jmenuje Písečníci a bludný asteroid. Stále pevně věří, že kniha příští podzim vyjde. „Rozhodně se budu snažit, aby mé příběhy byly pořád tak poutavé a čtivé, zkrátka, abych nezklamal své, ať už malé či velké, čtenáře,“ nastínil Václav Dvořák.

Letošní ocenění
Kniha roku – Martin Hilský: Shakespearova Anglie. Portrét doby.
Palmknihy Litera za prózu – Daniel Hradecký: Tři kapitoly.
Moleskine Litera za poezii – Pavel Novotný: Zápisky z garsonky.
Litera za knihu pro děti a mládež – Bogdan Trojak: Safíroví ledňáčci a Glutaman.
Litera za naučnou literaturu – Jaroslav Petr: Desatero smyslů. Jak lidé a zvířata vnímají okolní svět.
Litera za publicistiku – Nina Špitálníková: Svědectví o životě v KLDR.
Litera za překladovou knihu - Francisco Delicado: Portrét pěkné Andalusanky (překlad Jiří Holub).
Litera za debut roku - Lenka Elbe: Uranova.
Kosmas Cena čtenářů - Václav Dvořák: Já, Finis.
Magnesia Blog roku - Miroslav Komínek: Městská policie Přerov.

Pavel Novotný.Pavel Novotný.Zdroj: TULDr. phil. habil. Pavel Novotný, Ph.D. (*1976) je autorem básnických sbírek Havarijní řád, Tramvestie nebo Zevnitř. Tramvestii uvedla před dvěma lety Nová scéna Národního divadla jako operu, řadu let také zdobí texty Tramvestie vůz tramvaje č. 11, která jezdí mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou. Novotný se také intenzivně zabývá radiofonickou tvorbou, jeho kompozice Vesmír získala v roce 2010 Národní cenu Prix Bohemia Radio. Překládá z němčiny, například antologii „Wiener Gruppe“ nebo dílo Magnuse Enzensbergera. Jako pedagog a literární vědec se soustředí na akustickou literaturu, experimentální rozhlasové hry a literární avantgardu.

Za záchranu autobusu dostal Ivo Raisr cenu Michala Velíška
Za záchranu autobusu u Hodkovic dostal Ivo Raisr cenu Michala Velíška

Václav Dvořák si odnesl Kosmas cenu čtenářů za svou druhou knihu Já, Finis.Václav Dvořák.Zdroj: Se souhlasem Václava DvořákaDoc. Ing. Václav Dvořák, Ph.D. se narodil 24. února 1976. Je ženatý, má dvě děti a žije v Liberci. Vystudoval obor konstrukce strojů a zařízení na Fakultě strojní Technické univerzity v Liberci. Zde i aktuálně působí jako docent. Mezi jeho zájmy patří rodina, cestování, sci-fi a fantasy literatura a filmy. Více informací o autorovi a jeho knihách na autorských stránkách vaclav-dvorak.cz.

Anotace knihy Zápisky z garsonky
Poetický cyklus Zápisky z garsonky je neskrývaně autobiografický – garsonka, kterou obývá malý chlapec spolu se svou invalidní matkou, je plná knih, gramodesek a matčiných svobodomyslných přátel. Protipól bezpečného, avšak křehkého světa panelákového bytu na libereckém kopci představuje mocný, chladný řád v domě prarodičů pod kopcem. Jednoznačný a neproblematický vesmír dítěte se postupem času smršťuje; přichází nevyhnutelný zápas o identitu a životní prostor – zprvu v náznacích, později se vší naléhavostí. Hledání rovnováhy mezi volností a disciplínou, mezi „nahoře“ a „dole“, mezi vášní a nadhledem a v neposlední řadě i mezi tragédií a groteskou můžeme sledovat jak v jednotlivých drobných příbězích, tak v rovině jazykové. Právě promyšlená práce s jazykem a palčivě prožitými motivy skladbu propojují v hluboký a přitom čtivý celek.