V divadelní hře se setkávají významná vědkyně Marie Curie-Sklodowská, její dlouholetá asistentka Blanche Wittmanová, neurolog Jean-Martin Charcot a začínající psychiatr Sigmund Freud. Mezi touto čtveřicí se začne rozehrávat skvěle prokomponovaná hra, která si magicky pohrává s krásou a tajemnem.

Je to příběh o vědeckém nadšení, v němž se postupně začne rozkrývat myšlenkový svět přelomu devatenáctého a dvacátého století a zároveň jsou divákům kladeny mnohé otázky s cílem odhalit pravou podstatu přátelství a lásky. Dá se láska vědecky pochopit? Lze spočítat její atomovou váhu?  Mohou lékaři vědeckými cestami vůbec zkoumat něco tak složitého a neuchopitelného, jako je ženská duše?

Podle dramaturga Jiřího Janků vznikla v Liberci velmi kvalitní inscenace. „Bylo to velmi náročné zejména pro herce, neboť jim hodně chyběla divácká zpětná vazba, které je pro každou inscenaci nesmírně důležitá. Přesto je již teď jasné, že se všichni se svými rolemi vyrovnali velmi dobře. Nechci nic zakřiknout, ale mám dojem, že vznikla velmi kvalitní inscenace a věřím, že se bude divákům líbit.“

Návštěva v záchranné stanici Archa.
Sbírání ježků jim může ublížit. Své o tom vědí ve stanici Archa v Liberci

Režisérka Barbora Mašková, která v Liberci pracovala poprvé, si pochvalovala spolupráci se zdejšími herci. „Ačkoli se jedná o velmi náročný a složitě vystavěný text, jsem velmi potěšena z toho, jak se s ním dvě hlavní hrdinky vyrovnaly. Jak Blanche v podání Michaely Foitové, taka Marie ztvárněná Karolínou Baranovou, jsou zahrány velmi přesvědčivě,“ uvedla režisérka. Pozadu za nimi nezaostávají ani Jana Hejret-Vojtková a dva hosté - Jaroslav Slánský a Daniel Ondráček.

Mezi touto pěticí postav se rozehrává drama o hledání lásky, o její neuchopitelnosti a nemožnosti vědecky určit její podstatu. Hra je poměrně náročně strukturovaná a její stavba odpovídá atributům postmoderního dramatu - příběh se nevypráví chronologicky, nositelé děje se často střídají, vyprávěcí roviny se mění. „Režisérka inscenace Barbora Mašková se do tohoto náročného textu vrhla velmi odvážně a přes všechny jeho složitosti nabízí divákům poměrně přehledný a výrazný výklad. Velmi působivá je industriální nadčasová scéna Martina Šimka i kostýmy Anežky Strakové, poměrně výrazná je i moderní hudba Petra Šmída,“ uvedla Michaela Pompová z marketingového oddělení divadla.

Odpočinková zóna.
OBRAZEM: Před libereckým kulturním domem vyrostla odpočinková zóna

Per Olov Enquist ve svých dílech velmi často pracoval s dokumentární fikcí. Za hrdiny si vybíral skutečné, často velmi slavné osobnosti, ale jejich reálné osudy transformoval a upravoval. Mnohdy až neuctivě mísil fakta s fikcí, zaměřoval se i na detaily z jejich života, které nebyly právě lichotivé nebo sympatické. Podobně si podle Pompové počíná i ve hře Blanche a Marie, kde uvádí na scénu hned několik skutečných postav a účelově proplétá jejich osudy do originální fikce.

Vystupují zde slavná vědkyně Marie Curie - Skłodowská (1867-1934), dvojnásobná nositelka Nobelovy ceny (1903 za fyziku, 1911 za chemii – stále zůstává jedinou laureátkou oceněnou dvakrát ve dvou rozdílných oblastech), a vedle ní Blanche Wittmanovou, což je postava sice méně známá, ale o to zajímavější. V poslední čtvrtině 19. století byla oblíbenou pacientkou (a ve hře i milenkou) francouzského lékaře (neurologa) Jeana-Martina Charcota (1825-1893), který je třetí vystupující osobou. Čtvrtým do party je pak Sigmund Freud, který byl Charcotovým žákem a ve hře má funkci jakéhosi glosátora. Poslední jednající postavou je Jane Avrilová, slavná tanečnice známá z obrazů malíře Touluse - Lautreca.