Lůžkový hospic umírajícím pomůže, když blízcí nemohou

První den příštího roku by se měl Liberecký kraj dočkat lůžkového hospice. Zařízení, které doprovází nevyléčitelně nemocné a umírající lidi, aby mohli bez bolesti, v klidu a ve smíření uzavřít svůj život. O jeho vznik se zasloužila i Taťána Janoušková, která o něj usiluje už několik let. „Právě kvůli tomu jsme založili v roce 2009 Hospicovou péči svaté Zdislavy. Ale protože jsme věděli, že lůžkový hospic je běh na dlouhou trať a něco jsme pro umírající dělat chtěli už v té době, začali jsme provozovat domácí hospicovou péči. A dnes jsem za to ráda. Protože většina lidí si přeje zemřít doma, ve své vlastní posteli. A i díky naší pomoci se to velké části nemocných a umírajících daří," říká.

Pojďme si na úvod říci, jak domácí hospicová péče vlastně funguje.

První krok dělají vždycky příbuzní nemocných a umírajících lidí. Musí se na nás obrátit s žádostí o pomoc. Kontakt většinou získají na internetu, sociálních odborech města nebo kraje a hlavně v nemocnici. Protože právě z nemocnice k nám míří většina klientů. Přepočítáno na procenta, je 95 procent všech onkologickými pacienty. Když k nám rodina přijde, mluvíme spolu a zjišťujeme, co ta rodina zvládne sama, co můžeme my, co si oni představují a snažíme se to nakombinovat tak, aby byla rodina co nejvíce spokojená. U každé je péče jiná. K jedné chodíme jednou týdně, do jiné dvakrát denně.

close zoom_in

Základem je ale to, že se blízcí sami o nemocného starají.

Přesně tak. Někdo s ním musí být doma a pečovat o něj. My nemůžeme poskytovat služby umírajícímu, který je doma sám. To budeme potom schopni v chystaném lůžkovém hospici.

Ten vznikne v ulici U Sirotčince v Liberci v budově, která už stojí. Jak to vypadá s její přeměnou na hospic v této chvíli?

Vznikne v budově, ve které býval od roku 1899 sirotčinec a později kojenecký ústav, takže v budově s krásnou historií i energií. V poslední době byla zhruba šest let prázdná. K samotné rekonstrukci můžu říci, že dojde k velkým změnám. Zůstanou prakticky jen nosné zdi. Dohromady tam plánujeme 28 jednolůžkových místností. Kvůli hygienickým předpisům a také tomu, že je potřeba se tam s velkými postelemi dobře vytočit, bychom se do původního objektu nevešli a tak vznikne po obou stranách ještě přístavba. My tomu říkáme boční věže. No a kromě toho vznikne na zahradě za domem i do země zapuštěný stacionář.

Proč zapuštěný do země? Jinak to nešlo?

Je to kvůli nádherným původním oknům ve středu toho objektu. O ta jsme nechtěli přijít a dlouho jsme přemýšleli, jak to udělat, aby se nezastavěla. Nakonec jsme vymysleli, že celý stacionář zapustíme do země a když z něj budeme chtít vyjet ven na zahradu, bude k tomu sloužit boční výstup ve sníženém terénu. A vlastně se přes něj bude ven vyjíždět vždycky.

Byla pro vás ta možnost průjezdu na zahradu hodně důležitá?

Poměrně dost. Chceme umožnit vyjet ven klientům, kteří ještě mají zájem třeba na zpívání dětí nebo tvoření, nebo na zahradu. Protože oni chtějí vnímat něco krásného. A zahrada by měla být jako u ostatních lůžkových hospiců upravená, s jezírkem nebo papoušky v klecích.

Kolik lidí se bude o klienty v lůžkovém hospici starat?

Budeme tam mít 12 zdravotních sester, 15 ošetřovatelů či pečovatelů, lékaře, sociálního pracovníka a na menší úvazek psychologa a duchovního. Další člověk se bude starat o půjčovnu pomůcek, kterou provozujeme už teď a která je nezbytná.

Jak budete nové lidi do hospice hledat? A jaké vlastně potřebujete?

Už teď se nám sami hlásí. S některými zájemci jsme měli první schůzku, teď nás čeká další. Hlavním kritériem při výběru bude potřebná kvalifikace. Všeobecné sestry nebo základní kurz pracovníka v sociálních službách. Pak také budeme zjišťovat, proč tu práci chtějí dělat. Jinými slovy jestli tu službu mají v srdci. Jestli jsou připravení, že vedle nich bude někdo umírat. Na to, že takovému člověku musí dodávat sílu. Tu práci nejde dělat jen jako zaměstnání, musí ji spíše brát jako poslání.

Co takové zájemce o práci v hospici čeká v nejbližší době?

Pokud se ukáží jako vhodní, budeme je posílat na stáže do lůžkových hospiců, které nám přislíbily pomoc. Tam se odborně zaškolí. Například na Ústecku v Litoměřicích. A také se s nimi budeme potkávat, předávat jim naše zkušenosti a naopak povídat si s nimi o jejich zkušenosti a motivaci.

Pro vás bude otevření lůžkového hospice splněným snem. Na jeho vznik jsou peníze i díky dotaci z Evropské unie. Jak je ale zajištěné financování provozu?

Zhruba 60 procent nákladů, které představují asi dva miliony měsíčně, by mělo pocházet od zdravotních pojišťoven a příspěvku na péči. Desetina potom od Ministerstva práce a sociálních věcí, další částí budou platby klientů z jejich příjmů nebo důchodů a nakonec příspěvky od jednotlivých dárců. Chceme se také dohodnout s krajem, zda by ročně nepřispíval nějakou částkou a v posledních třech měsících se vydávám i na jednání do větších obcí kraje.

Jaký tam máte úspěch?

Sama jsem tím mile překvapená, ale poměrně velký. Byla jsem už asi ve dvaceti a zatím nás nikde neodmítli. Všude nějakou pravidelnou finanční pomoc přislíbili.

Vy jste jezdila zkoumat fungování hospiců i za hranice, třeba do Anglie. Jaká je péče o umírající tam?

Velmi propracovaná. Tam má malý lůžkový hospic každé malé město a k tomu tam existuje rozsáhlá síť domácího hospice. A fungují tam s velkým zapojením dárců a dobrovolníků.

Je to model, který byste ideálně chtěla vidět i u nás?

Tam je to jiné. U nás bych byla ráda, kdyby se podařilo nastavit systém financování provozu hospice. I když i peníze od dárců mají smysl. Je dojemné, když k nám přijde babička se stokorunou, že si jde trochu pojistit cestu nahoru. Setkání s dárci má své kouzlo. Ale zpět. Jakmile si podaří financování zajistit, pak si myslím, že postačí na kraj jeden lůžkový hospic. Ale určitě bych byla pro to, aby se rozšířila síť domácí hospicové péče. Protože my zajíždíme 30 kilometrů od Liberce a třeba do České Lípy nebo Vrchlabí už se nedostaneme. Přitom i tam by domácí hospic být měl.

TAŤÁNA JANOUŠKOVÁ

- narodila se 1. 6. 1962 v Jablonci nad Nisou

- původně vystudovala technickou kybernetiku na ČVUT v Praze, pak se živila jako ekonomka

- tématu umírání se začala věnovat po osobní zkušenosti. Má za sebou onkologickou diagnózu a smrt matky v předčasném věku

- v roce 2009 založila Hospicovou péči svaté Zdislavy, ve které zastává roli ředitelky, stejnou dobu usiluje i o otevření kamenného

hospice

V týdnu dorazila pro budoucí hospic lůžka

První vybavení pro kamenný hospic už má v Liberci k dispozici organizace Hospicová péče svaté Zdislavy. Právě ta má nový lůžkový hospic v Liberci zajišťovat. Z kraje týdne pro něj získala všech 28 speciálních lůžek.

Přivezl je kamion

Lůžka jsou prvním vybavením zatím neexistujícího hospice a zakoupena mohla být jen díky pěti nadacím. „Jejich pořizovací cena je milion a 750 tisíc korun. Už je máme dobře uskladněné v Liberci, zkraje týdne dorazila kamionem," usmívá se ředitelka Hospicové péče sv. Zdislavy Taťána Janoušková. Jednou z nadací, která na pořízení lůžek přispěla, byl i Nadační fond umění doprovázet. „My jsme darovali 105 tisíc korun, tedy prostředky na tři polohovací lůžka s matrací proti proleženinám a stolečkem, který lze využít při jídle," řekla za Nadační fond Hana Haráková (na snímku).

Termíny hoří

Přestože v současné době už Hospicová péče pracuje na shánění peněz na vybavení lůžkového hospicu a hledá i budoucí zaměstnance, termíny pro jeho vznik začínají hořet. Hospic by se totiž měl otevřít už prvního ledna příštího roku. „Vznikne přestavbou bývalého dětského domova v ulici U Sirotčince, ke kterému budou přistavěny z každé straně jakési věže. V současné době se vybírá firma, která přestavbu provede," říká Janoušková.

Jenže je duben a podle náměstkyně hejtmana Zuzany Kocumové bude vybírání nejvhodnější nabídky trvat ještě zhruba dva až tři týdny. „Od začátku víme, že projekt je velmi časově napnutý. Ale věříme, že se vše stihne. I firmy, které se hlásily do soutěže vědí, že práce musí probíhat bez větších komplikací," podotýká. V případě, že by se termín nestihl, hrozilo by totiž vracení evropské dotace. Ta přitom není malá. U akce za více než 144 milionů korun dělá 85 procent. Podle krajských radních ale výběrové řízení konečnou cenu ale ještě srazí.

Přijde o dotaci?

Podle mluvčí ROP Severovýchod Silvie Šprýňarové by taková situace neměla nastat. „Projekt výstavby hospice v Liberci je v tuto chvíli před podpisem smlouvy o poskytnutí dotace. Pokud by i přesto došlo ke zdržení a příjemce dotace by nestihl začít s výstavbou do stanoveného data, má možnost požádat Výbor Regionální rady o jeho prodloužení. Obecně platí, že příjemce musí stihnout vyčerpat finance do konce výzvy. V tomto případě do 30. června příštího roku," uvedla mluvčí.

Liberecký kraj je přitom spolu s Karlovarským poslední, který lůžkový hospic zatím nemá.