Můžete v pár větách představit svou nejnovější knihu?
Můj čerstvý román Poslední bůh se odehrává v alternativní Indii v 19. století, čili v období nadvlády Britského impéria. Alternativní v tomto případě znamená, že se vynálezy poháněné párou rozšířily a uplatnily mnohem víc, než tomu bylo ve skutečné historii. K tomu jsem přidala špetku nadpřirozena vycházejícího z dávných (zejména indických) mýtů.
Co je zápletkou knihy?
Hlavní hrdina je vynálezce Edgar Sangatte, který doufá, že v Indii bude mít klid na svá bádání. Což se mu pochopitelně nesplní, protože ho čeká dobrodružná cesta napříč zemí, zápas s piráty, s vražedným lupičským kultem i britskou byrokracií. A také boj o udržení vztahu s manželkou Eliantou, která není tak úplně člověk.
Kde jste čerpala inspiraci?
Mám dlouholeté vazby na Indii, část mojí rodiny tam pobývá a pracuje. Takže kromě studia historie a starých eposů (taková Mahábhárata je jak Hra o trůny na steroidech!) jsem měla dostatek autentických historek, vlastních zážitků i míst, která jsem viděla na vlastní oči a kde jsem část románu přímo psala. Kniha je mimo jiné poklonou dílu Julese Vernea a Rudyarda Kiplinga a na předsádce má pečlivě vyvedenou dobovou mapu Indie.
Příběh lze zařadit do subžánru sci-fi steampunku, že? Je vám tento žánr blízký i v osobním životě? A proč jste si ho vybrala pro svou literární tvorbu?
Steampunk je pestrý a inspirující a steampunková estetika je mi blízká i v hudbě (např. skupiny Clockwork Dolls, Abney Park atd.) a oblékání, obzvlášť ve směsi s asijskými prvky. Dostala jsem pozvání na steampunkové pikniky a byl to vždy skvělý zážitek. Co se románu týče, možná v některých ohledech není dost „steam“ nebo dost „punk“, ale já ráda experimentuji s různými žánry, hlavně s jejich prolínáním. Takže Posledního boha lze označit taky třeba za historickou fantasy nebo alternativní historii. Nejdůležitější pro mě je, aby se kniha dostala ke čtenářům, které bude bavit.
Jedná se o uzavřený příběh nebo plánujete pokračování?
Příběh je samostatný a uzavřený. Ale pokud bude kniha úspěšná, mohla bych se k hrdinům vrátit v dalším díle, kdo ví…
Knih vychází celá řada, i na poli fantastiky. Proč by si měl čtenář přečíst váš román? V čem je originální?
Dá se číst jako tři různé příběhy podle toho, co čtenáře zaujme. Buď jako akční dobrodružství, či jako cestopis s mytologickými a historickými prvky, který vám umožní projít exotickou zemí, aniž byste museli opustit pohodlné křeslo. Anebo jako výpověď o vztahu dvou lidí, kterým na sobě navzájem záleží, ale rozděluje je řada odlišností.
V příběhu vskutku nechybí ani vztahová linka. Jak se vůbec zrodil nápad na ústřední dvojici? Ta je poměrně nevyvážená…
Nevyvážená je nejen vzhledově, ale i světonázorem. Zajímavá postava by měla být dvojznačná a v tomhle případě se Edgar a Elianta navzájem doplňují. Nutí jeden druhého vystoupit z komfortní zóny a pochybovat. Popis vzhledu postav to už jen doplňuje a, řekněme, i ilustruje. Příběh si do jisté míry pohrává s archetypem Krásky a zvířete, přičemž převrací naruby vnitřní obraz hrdinů. Edgar má navzdory pevné morálce, humanismu a všemu, co dokáže a zná, smůlu, protože v 19. století byl jakýkoliv viditelný fyzický hendikep odsuzován. Na druhé straně se Elianta dokáže jevit navenek půvabná skoro každému, ale uvnitř má hodně chladu a tmy.
78 % na Databázi knih. Takové je zatím hodnocení knihy od uživatelů. Sledujete podobné statistiky a recenze?
Přiznám se, že statistiky jako takové příliš nesleduji, ale zajímají mě názory čtenářů i recenzentů. Co se líbilo, co ne, co zaujalo? Můžu si z těch postřehů něco vzít pro další tvorbu? Autor se podle mě má vyvíjet. Úplně nejraději jsem, když svoje nadšení čtenáři sdělí svému okolí. A své výhrady přímo mně. Jinak recenze na Posledního boha byly zatím všechny kladné. Ale asi nejvtipnější se objevila na blogu Knižní díra.
Sledujete tvorbu svých kolegů?
Rozhodně. Výbornou sci-fi píše Julie Nováková a Vilma Kadlečková, alternativní historii a military sci-fi zase Honza Kotouč. Koho zajímá horor, zkuste Kristinu Haidingerovou, tradičně dobrodružné romány umí Leonard Medek, fantasy „krváky“ Hanina Veselá a krutě poetickou historickou fantasy Františka Vrbenská. Pokud chcete specifickou lahůdku, zkuste román Sbírka ctností od Petry Lukačovičové (nejsem nekritická vůči sestře, ba naopak!). Kniha má svižný děj, zajímavé postavy a moderní magii v současné Praze.
Mezi vaše zájmy patří kaligrafie a kresba. Už jste někdy zakomponovala vlastní tvorbu do knih?
Ne. Necítím se na to na dostatečné úrovni, dostatečně zručná. Takže nechávám ilustrátorskou práci povolanějším. Obálky všech mých samostatných románů vytvořila Jana Šouflová, která je prostě úžasná! Kromě fantastické malby sama píše a čarokrásně hraje na harfu.
Často přispíváte i do různých antologií. Poslední z nich byla Ve stínu Říše, která vyvolala poměrně kontroverzi. Kvůli čemu?
Jde o sborník fantaskních povídek s tématem 2. světové války. Video, natočené dobříšskou knihovnou jako reklama na knihu, bylo vedením města Dobříše napadeno a cenzurováno jako propagace nacismu. Přitom jde o parodii staré počítačové hry Wolfenstein, kde hrdina běhá a střílí nácky. Video není určeno pro malé děti, ale samotná antologie taky ne. Nejsem milovnicí stříleček, ale s nadsázkou zpracovaný „Wolfenstein v knihovně“ mi opravdu nepřipadal jako něco, co by vybízelo k hajlování.
Pohybujete se jen na poli žánru scifi a fantasy? Láká vás vyzkoušet i jiný?
Jak už jsem zmínila, jsem experimentátor. Ráda míchám žánry: sci-fi s detektivkou, fantasy s historickým románem, pohádky a mýty s moderní detektivkou, magický realismus a noir. Fantasy nejsou jen elfové a draci a sci-fi nejsou jen roboti a lasery. Za jeden z nejobtížnějších žánrů považuji humoristickou prózu, ale na tu bych si ještě troufla.
Jaké plánujete projekty, knihy v blízké budoucnosti?
V nejbližší budoucnosti mi vyjde povídka „Muzeum zrůd“ v antologii „Ve stínu magie“, která má stejné editory i nakladatelství jako výše zmíněná sbírka povídek „Ve stínu Říše“. Už je i v předprodeji. Můj příběh je noirová detektivka s fantasy prvky, kde hlavní hrdinka působí jako soukromé očko se zvláštními schopnostmi. Tak doufám, že si čtenáři příjemně počtou.
