Kandidujete opět za Stranu pro otevřenou společnost (SOS) jako nezávislá. Proč?

Pod stranou SOS jdu proto, že souhlasím s jejich programem a je mi sympatická jejich prorodinná politika. Právě tu by měly ženy prosazovat, muži na ni zapomínají. A druhá nám společná věc je neziskový sektor. Já už se v této oblasti nějaký čas pohybuji a myslím si, že naše společnost neziskový sektor nedoceňuje. Když si uvědomíte, kolik lidí v této oblasti pracuje a navíc jaké hodnoty vytvářejí. Ani veřejná správa tento sektor neoceňuje a nebere ho vážně.

Předpokládám, že pokud uspějete ve volbách a nebo se dokonce stanete hejtmankou, zacílila byste tedy především tímto směrem?

Určitě. Vždyť například skutečnost, že není v Libereckém kraji hospic, je důsledek toho podceňování. Naštěstí hospic vznikne, takže už to není tolik aktuální. Ale myslím, že toto je ukázka reality a důvod, proč jsme se k hospici u nás v kraji nedopracovali dříve.

Dosud se věnujete především cestovnímu ruchu, kultuře, památkám. Tento obor byste asi také nerada opustila.

Další věc, která mě samozřejmě zajímá, je můj obor. Liberecký kraj je příliš zaměřen na automobilový průmysl a jestliže dojde ke krizi v této oblasti, tak se to velmi odrazí například v zaměstnanosti Libereckého kraje. Myslím, že je potřeba zlepšovat služby a infrastrukturu. Což zvyšuje i zaměstnanost stačí jen třeba otevření malého hotýlku nebo vybudování občerstvovacích stanic například na singltreku v Novém městě pod Smrkem. A to je myslím směr, kterým by kraj měl jít. Vždycky tvrdím, že náš kraj má tolik památek a tolik turistických zajímavostí, že jich jinde tolik není, ale my je bohužel neumíme využít. Podívejte se, jak nám klesl turistický ruch na Máchově jezeře vždyť za mého mládí to bylo vyhledávané letovisko a dneska je to destinace, kterou je potřeba zvednout. Další možnosti nabízí vojenský prostor Ralsko, Frýdlantsko, máme tady i turisticky zapomenuté Českodubsko nebo Podještědí. Vidím i ekonomický rozvoj kraje v rámci cestovního ruchu.

Nejste žádný nováček v krajské politice, jak si tedy Liberecký kraj podle vás vede a v čem vidíte slabinu.

V rámci krajů bych řekla, že ten náš na tom není úplně nejhůř. Ale třeba moravské kraje mi připadají daleko akčnější a je to bohužel i tím, že mají víc peněz, se kterými zmůžou mnohem víc. Mají i dvakrát větší rozpočet než my, a to se potom těžko porovnává. Ovšem jinde jsme na tom výborně. Například v oblasti železniční dopravy máme jako jediný kraj podepsané výhodné smlouvy, na rozdíl od ostatních. Je tady mnoho dobrého, ale nelze to hodnotit.

Co vám samotné se podařilo za ty roky, kdy působíte jako politička?

Mám ve své kanceláři desky, do kterých si píšu nápady, které chci udělat. Mám je už od začátku. Tam jsou věci zrealizované i ty, které chci dotáhnout. Když vezmu velké projekty, tak to jsou lázně. Snažím se dělat všechno pro to, abychom tam v roce 2013 skutečně otevřeli galerii. I to je jeden z důvodů, proč chci ve své práci pokračovat. Stát u projektu lázně až do konce.

Druhá věc, která mě zajímá, je Ještěd. Současná krajská rada myšlenku na koupi Ještědu opustila, nicméně je to kulturní památka a může být zapsána do seznamu UNESCO. Takže kdyby se nám podařilo připravit dokumentaci k jeho zapsání, tak bych to považovala za obrovský úspěch. Jenže k tomu musí dát souhlas radiokomunikace jako majitel. Takže já se snažím vedení radiokomunikací přesvědčit, že zapsání do seznamu UNESCO by si Ještěd zasloužil. To bych chtěla, aby se povedlo, navíc když bude mít příští rok Ještěd 40 let.

Prezentujete SOS se Suverenitou jako ženský tým. Do těchto voleb jde více žen. Co tomu říkáte?

Je to jedině dobře. Podívejte se třeba na mě a paní Bobošíkovou ze Suverenity. Máme společná témata, ale v některých si nerozumíme. A tak to necháme být a nedohadujeme se. A to je, myslím, typická ženská vlastnost, kterou chlapi neumí. Pro politiku je ženský prvek rozhodně důležitý a je jedno, ve které straně ta žena sedí. Mně by se třeba moc líbilo, kdyby byla rada sestavena převážně z žen. Řekněme 4 5 žen. Taková rada by byla akceschopnější než převážně mužská. Lépe by se dělala sociální politika i třeba školství, protože by přestaly fungovat také ty mužské ješitnosti.

S čím jdete do voleb, s jakou strategií?

Mám takové jednoduché heslo. Bez práce nejsou koláče. V politice to platí dvojnásob. Ženy jsou zvyklé pracovat a nemluví o tom. A v politice to funguje tak, že když člověk pracuje a nemluví o tom, jako by nic nedělal. To jsem já v minulosti trochu zanedbala, bylo mi to víceméně jedno. Teď to budu trochu dohánět.