Soubor zrestaurovaných fotografií je tvořen zejména historickými snímky architektury a života starého Liberce z přelomu 19. a 20. století, třetinu restaurovaného celku pak tvoří snímky z druhé světové války. Jedná se o černobílé fotografie německé propagandy sloužící coby fotomateriály databanky pro noviny a časopisy mezi lety 1939–1945. Práce prováděl licencovaný restaurátor celkem v šesti etapách.
„Projekt podpořený Evropskou unií umožnil kolegům ze Severočeského muzea rozsáhlou akci na záchranu sbírkových předmětů. Celkově se jedná o tisíce artefaktů včetně souboru devíti set kusů historických fotografií. Restaurování je velmi nákladná vysoce odborná činnost, a pokud se objeví dotační možnost, velmi ji vítáme,“ řekla Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.
Součástí projektu byla také identifikace druhů technik. Největší zastoupení měly chemicky vyvolávané želatinové fotografie, kterých bylo bezmála šest stovek, nechyběly ani albuminové papíry a lesklá kolódia, kterých bylo přibližně 150 kusů. Většina restaurovaných fotografií v minulosti utrpěla nějaký zásah, například tím, že byla vlepena v albech, na různé podložky nebo kartony. Lepidla často snímky poškodila anebo byly fotky při odnímání poškozeny mechanicky, obrazy degradovaly nebo postupně mizely. Podepsal se na nich také čas. Z těchto důvodů bylo nutné je druhotných podložek odborně zbavit a ponechat pouze původní obaly. Kromě sejmutí nepůvodních podložek většinu fotografií čekalo čištění. Fotografie na sobě nesly zejména vrstvy prachových částic, rezidua lepidel a otisky prstů, na mnoha předmětech či dokumentech byla patrná chemická degradace různého rozsahu. Často byly rovněž potrhané, měly fotky roztřepené okraje, byly natržené, zlomené a podobně. Sbírkové předměty kromě čištění byly mnohdy zpevněny, fixovány, ojediněle též retušovány.
„Jako kurátorka sbírek historických fotografií mám z proběhlého projektu nesmírnou radost, je to jeden z mála projektů, díky němuž jsme mohli nechat restaurovat velké celky, obvykle se restaurují sbírkové předměty v řádu maximálně desítek kusů, ne stovek, pro samotné sbírky je to samozřejmě velká úleva, když se fotografie dostávají do kondice a takto se jim výrazně prodlouží životnost včetně důležité čitelnosti,“ doplnila Anna Dařbujanová ze Severočeského muzea v Liberci.
