Patří ke stovkám prvňáčků, kterým včera skončila snad nejsladší, ale určitě bezstarostná část dětství.
„Dřív mne rodiče museli budit, teď jsem je tahal z postele já,“ prozrazuje Honzík Patka. „Do školy jsem se těšil. Strach jsem měl jenom z toho, že budu ve třídě nejmenší,“ dodává.
Ale během první uvítací hodiny ani čertvý prvňáček nestihl zkontrolovat, jak vysoké jsou ostatní děti. „Moc jsem si jich nevšímal. Dával jsem pozor na paní učitelku. Je hodná, hezká a milá. I paní ředitelka se na nás přišla podívat,“ vypráv í chlapec.
Jako dárek dostal podobně jako ostatní kluci model letadla. S tátou si modely letadel lepí doma, má rád letecké bitvy. Jak prozrazuje, ze všech předmětů se nejvíc těší na angličtinu. Už trochu umí, učí jej doma maminka.
„Má kamarádka Anička jde taky do první třídy. Ale v Bílém Kostele začínají až v pondělí. Může mi jen závidět,“ podotýká Honzík Patka. „Nevadí mi, že budu chodit do jiné školy než Anička. Mám ji rád, ale ona mi pořád rozkazuje. A v Liberci mám babičku, město už trochu znám,“ dodává Honzík Patka, který sedí ve třetí řadě v lavici s holčičkou. Maminka totiž nechtěla, aby byl vzadu.
