Hlavním tématem povídek je láska, ale v mnohém se jeho knížka od toho, jak milostné vztahy probírají spisovatelky, liší. A zároveň se do značné míry vytratily výlety do nitra hrdinů, se kterými autor pracoval v minulé povídkové knize O času a ohni.

Proč?
Hejnic: Řada dnes kritikou uznávaných autorů míchá skutečnost s fikcí a vytváří svoje vlastní světy, do kterým může čtenář s potěšením nahlédnout. Já jako realista, svědek, se snažím zjistit, jak život kolem nás probíhá, snažím se objevit, jak to v něm funguje.

Svět dnešních třicátnic a třicátníků je mnohem rozsáhlejší, bohatší, zajímavější, všichni se domluví anglicky, mohou studovat a pracovat kdekoliv, mají mnohem větší šance. Hlavně se změnilo postavení žen, jsou vzdělanější a budují svoji vlastní kariéru. A když je po třicítce napadne, že by měly mít někoho stálého, budoucího tatínka svých dětí, pak by z chlapů neměly autorky dělat trubce, nebo bačkory. Takže v úvodním cyklu Lásko, lásko, popisuji vztahy třicátníků a třicátnic z mužského pohledu.

V čem se mužský a ženský pohled liší?
Hejnic: Myslím, že chlap, i když je zamilovaný, si předešlé partnerky pamatuje, srovnává je s tou stávající, takže když popisuji svoje hrdiny, o jejich předešlých milenkách se alespoň zmíním. Kdežto zamilovaná žena předešlé partnery vytěsňuje, jako by nikdy neexistovali, chrání si svoje soukromí. Ti dva si dají dřív svoje těla, než svoje duše, a z toho pak pramení pozdější krize. I chlapi mají své problémy, ale snaží se zase zvednout hlavu a bojovat se dál.