Býval to snad nejpopulárnější kousek země v Lidových sadech. Řada za řadou laminátových lavic, velké jeviště s kolosální složitelnou střechou, víkendové estrády, stánky s limonádou, pivem a párky a deset tisíc bavících se lidí. Kdo se na amfiteátr v Lidových sadech zašel podívat v minulých deseti letech, ten ví, že to všechno je dávno minulostí.

Jak vypadá současnost?

Jak? Přinejmenším bezútěšně. Vystoupíme-li na konečné tramvaje v Lidových sadech a zamíříme podél plotu dětského koutku kamsi do lesa, první, na co narazíme, bude prorezivělá ocelová brána, která vypadá, jako by se co nevidět měla odporoučet ke svému stvořiteli. Projdeme jí a pokračujeme po bahnité stezce přímo za nosem – až k chatrné závoře, které má zřejmě v ochraně stavby pomáhat prastará cedule s nápisem „Zákaz vstupu – uzavřený prostor“. Budeme-li soudit podle rachotu hudebních nástrojů, který se ozývá z budovy po pravé straně cesty asi tři metry za zmíněnou cedulí, dojdeme k závěru, že výstraha zjevně neplní svůj účel.

Projdeme kolem provizorní zkušebny a ocitneme se přímo u amfiteátru. Nebo ne? Ale ano. Je to sice k nevíře, ale stavba, která kdysi hostila až čtyřicet tisíc lidí, téměř není vidět, dokud se nedostaneme těsně k ní. Zato se už z dálky můžeme pokochat úctyhodným listnatým lesíkem, který utěšeně roste mezi zbytky lavic. Těch zde mimochodem také moc nezbylo, ale což, sednout se dá i na betonové bloky, které dosud jakž takž vykreslují obrysy jednotlivých řad. Posaďme se tedy a pohlédněme na jeviště. Do výše se tam stále ještě tyčí dva obrovské ocelové stožáry ve tvaru V, na kterých kdysi spočívala skládací střecha, a mezi nimi dokonce i drát, sloužící k zavěšení osvětlení. Není tak těžké si představit, jak se sem žlutá plátěná střecha vrací… ale ne, moment. Ty sloupy původně nebyly hnědé, to je jenom rez. Hodně rzi. Tak tahle struktura by nejspíš tunu plátna neudržela.

Bližší prohlídka jeviště přinese zajímavé zjištění. Pokud by se sem snad měli dostat nějací účinkující, shledali by to přinejmenším obtížným. Z rampy, která vedla na vyvýšené jeviště, totiž zbylo jediné prkno podepřené ocelovou konstrukcí. Nám to ovšem v přístupu nebrání.

Otevře se nám tak pohled na celou stavbu – a i ve stavu, v jakém se nyní nachází, je stále impozantní. Pohled na usazené desetitisíce lidí musel svého času být úchvatný. Na zpáteční cestě se ještě můžeme projít po bývalé vrchní terase. Naprostá většina jí je sice beznadějně zarostlá naprosto neprostupným lesem, ale kousek přeci jen zbyl. Jako dělaný na útulné ohnišťátko, ke kterému si kdosi operativně opatřil tři lavičky z řady přímo pod ním.

Poblíž se povalují lahve od piva – tak tu nakonec nějaká kultura zůstala! Svým způsobem. Po zběžné prohlídce lavic vychází najevo, že v Liberci snad není k dostání druh alkoholu, který by tu někdy někdo nevypil. Od lahví od drahého vína přes klasický rum až po pomačkané „petky“, které očividně neobsahovaly vodu. Nedopalky od cigaret nemá cenu počítat – a pokud nechceme přijít na něco vskutku alarmujícího, nebudeme se prohrabávat podrostem, hledajíce obaly od injekčních stříkaček. Přesto je amfiteátr očividně populárním cílem procházek šťastných libereckých páníčků. Za dvě hodiny tu se svými psy prošli tři.

Co bývalo v plánu?

Amfiteátr se na stránkách novin již jednou objevil – přesněji řečeno před rokem, kdy se podle libereckého magistrátu mělo začít s likvidací stavby. Projektový záměr byl připravován vloni v dubnu. „Jako první přijde na řadu demolice a ekologická likvidace pozůstatků amfiteátru, následně revitalizace území a parkové úpravy, instalace mobiliáře,“ řekla tehdy referentka odboru kanceláře primátora Dana Třmínková. Z lesního divadla se měla stát zóna pro aktivní odpočinek, snad něco na způsob hřiště nebo parku. Celý projekt měl být financován ze strukturálních fondů Evropské unie za spoluúčasti města.

A co s tím teď?

Co se s amfiteátrem chystá? Zdá se, že nic. Demoliční a rekonstrukční projekt je zastaven, les dále pokojně roste a o místo alkoholových dýchánků zřejmě místní štamgasti rovněž nepřijdou. „Objekt je v současnosti zakonzervován a zabezpečen,“ komentoval situaci náměstek primátora Ondřej Červinka. „Části zařízení, které by mohly být nebezpečné, byly odstraněny. Lavice jsou zčásti odprodány, zčásti uskladněny v Lidových sadech. Město se v současné době nechystá amfiteátr opravovat.“

Něco z historie

Stavba amfiteátru začala 10. března 1951 slavnostním nástupem brigádníků před libereckou radnicí. Náborové akce ve spojitosti se stavbou neměly do té doby v Liberci obdoby – agitace a hromadné závazky nebraly konce. Posledních deset dní stavby pracovalo v Lidových sadech více než pět tisíc brigádníků, a to i v nočních směnách. Stavbu bylo potřeba urychleně dokončit, protože se počítalo se zahajovacím koncertem ruského Alexandrovova souboru, který tehdy hostoval v ČSR. Slavnostní koncert a otevření amfiteátru proběhlo podle plánu 23. června za účasti čtyřiceti tisíc lidí. Hodně plánů ohledně nového areálu přitom zůstalo pouze na papíře – například padáková věž.

Není bez zajímavosti, že stavební materiál měl být původně určen ke stavbě dálničního mostu přes řeku Blanici u Machnína. Od tohoto projektu ale bylo roku 1947 upuštěno. V roce 1980 vzniklo nové vyvýšené jeviště se zmíněnými sloupy na závěsnou střechu, během dalších dvou let byl areál dovybaven a rekonstruován. Právě tehdy byly instalovány červené laminátové lavice.

Poslední představení se zde odehrálo v první polovině devadesátých let a od té doby amfiteátr nerušeně chátrá. Pokud byste tam tedy chtěli zajít na koncert, nezbývá vám než doufat, že bude zrovna aktivní ptactvo. Jiný zpěv tam totiž ještě nějakou dobu neuslyšíte.

(Matyáš Taller)