Pozemek má přibližně 6 000 metrů čtverečních a skládá se z devíti budov. Pět stávajících vil prochází či projde kompletní rekonstrukcí, stejně jako dvě tovární budovy. Mezi nimi vyrostou další dva objekty. „Areál strádal více než patnáct let. Když jsme ho koupili, byl v dezolátním stavu. Chtěli jsme zachovat genius loci místa, proto jsme se rozhodli zachovat historickou architekturu a skloubit ji s modernou,“ řekl Deníku pražský developer a investor Jan Konhefr.

Z areálu tak vzniká moderní čtvrť v centru města, která nabídne netradiční bydlení s příběhem a zároveň nebytové prostory. „Architektonická perla, které jsme ponechali původní tvář, v sobě skloubí silné etapy historie a nový výraz,“ doplnil investor s tím, že přeměna si vyžádala stovky milionů korun a její kompletní dokončení odhaduje na přelom let 2025 a 2026.

Demoliční práce v roce 2021

Obnova probíhá po etapách. Počítá se i s výstavbou nefunkčního komínu o výšce 25 metrů, který dotvoří industriální atmosféru. Jeho základy už jsou vyhloubené. „Od pondělí do soboty se denně pohybuje na stavbě padesát dělníků,“ informoval stavbyvedoucí Martin Jelínek.

Bytové jednotky vzniknou jak v patrech vil, tak i v bývalých industriálních budovách. Zde se bude jednat o dispoziční řešení 1+kk, 2+kk, 3+kk, 4+kk a penthausové 5+kk. Areál je výškově členěn na patra, jednotky v nižších patrech disponují předzahrádkami a terasami, ve vyšších pak lodžiemi a ocelovými balkóny zavěšenými z fasády. Industriální styl podtrhují ikonická okna prohloubená na úroveň podlahy.

Zájem je velký

V první etapě prošly obnovou objekty číslo 8 a 9, budova 1 by měla být hotová do konce letošního roku. „Aktuálně máme prodáno 97 % bytů do osobního vlastnictví. Zájem je i o nebytové prostory, komerce jsou volné už jen tři. Rádi bychom, aby zde vznikl i komunitní prostor,“ podotkl Konhefr

S nádechem nostalgie sledují přeměnu bývalých tiskáren Liberečané. Řada z nich vzpomíná, jak zde oni sami či jejich předci pracovali. „Původně jsem byla skeptická, ale když jsem viděla, že se tam konečně něco děje, tak už věřím, že z toho vznikne něco pěkného. Byla by fakt škoda nechat to spadnout či dál chátrat,“ podotkla Liberečanka Martina. „Těším se, až to bude hotové. Liberec má spoustu míst, které by si zasloužily druhou šanci,“ dodal Miloslav z Ruprechtic, který si chodí staveniště zvenku fotit.

Kde stojí chátrající budova?
Z penzionu ruina. Poznáte podle fotek a videa, kde stojí chátrající budova?

V době energetické krize investoři neopomněli ani na náklady za energie. Na střechách budou fotovoltaické panely s napojením na bateriové úložiště. V rámci alternativních technologií bude instalována kogenerační jednotka s produkcí elektrické energie a tepla pro vytápění a ohřev teplé vody. Bytové jednotky disponují rekuperací vzduchu a podlahovým topením.

„Možností koupě bytů do osobního vlastnictví je hodně, ale rozhodující roli budou hrát v budoucnosti energetické nároky. My jsme opatřeními usilovali o snížení měsíčních provozních nákladů,“ zdůraznil Konhefr s tím, že docílili polovičních provozních nákladů, než jak je tomu u ostatních novostaveb. Nazmar nepřijde ani dešťová voda. „Areál disponuje dešťovou jímkou, díky které budou v areálu zavlažovány stromy, trávníky a tato voda bude také používána pro splachování toalet v bytech,“ dodal.

Dlouhá historie
Zakladatel podniku Heinrich Tugendhold Stiepel se vyučil sazečem, prošel řadou tiskařských podniků v Německu a Prusku a jako šestadvacetiletý přišel roku 1848 do Čech. Po tři roky se ucházel o koncesi pro Liberec, od níž si sliboval lepší obchody a zvětšení okruhu působnosti. V říjnu 1857 se přestěhoval do Liberce a v zadním traktu domu čp.12-II na Staroměstském náměstí založil knihtiskárnu a kamenotiskárnu spojenou s razírnou. Později k ní bylo přistavěno patro. Roku 1925 byly Stiepelovy tiskárny rozšířeny o přístavbu pětipodlažní budovy a o čtyři roky později vznikla nová budova pro novou rotačku na tisk. Za války se zde tiskly i potravinové lístky.
Po osvobození přešel podnik do národní správy sociálně demokratického poslance Josefa Veverky a začal vydávat noviny Stráž severu. Po únorovému převratu došlo ke znárodnění a 1. května 1948 se mění název na Severografia, závody Václava Kopeckého. Podnik se stal generálním ředitelstvím pro tiskárny celém kraji i pro nově postavený závod v Mostě. Přes deset let zde způsobilo učiliště. Po listopadu 1989 se mamutí podnik rozpadl. Zdejší závod se osamostatnil a byl privatizován na firmu Liberecké tiskárny s výhradně českým kapitálem.
Zdroj: Kniha o Liberci