Informaci o krutosti policejního zásahu na Národní třídě z pražského Realistického divadla dovezl režisér Petr Palouš, který ji přednesl 18. listopadu večer v Malém divadle místo inscenace. Reakce publika prý byla bouřlivá a liberecké divadlo se stalo první mimopražskou scénou v republice, která se tehdy připojila ke stávce.

Už 20. listopadu se ke stávce přidali i středoškoláci i učni. Několik set jich uspořádalo masový průvod od radnice k sekretariátu KSČ. Televizní reportér to tenkrát ohodnotil jako „zbytečně zameškané vyučování“.

O den později již stávkovala i univerzita. Studenti šířili tiskoviny, odhalující pravdu o pražských událostech, pořádali besedy a diskuse. Ředitel Divadla F. X. Šaldy Novotný podal výpověď, kterou ale předseda Krajského národního výboru nepřijal.

Ze stávky v divadle se pak stala stávka okupační, kdy se herci zabarikádovali uvnitř a nepustili do budovy ani Veřejnou bezpečnost. I přes sněhovou kalamitu, která přišla 22. listopadu, a kruté mrazy, pokračovali herci v šíření informací. Největší demonstrace před libereckou radnicí se odehrála 25. listopadu.

Jak šla revoluce den po dni

18. listopadu se v Malém divadle poprvé nehraje, herci přečetli divákům prohlášení herců Realistického divadla v Praze, které vyzvalo všechny scény ke stávce
19. listopadu se nehrálo ani v historické budově divadla. Divadlo bylo tehdy jediným zdrojem informací
20. listopadu se na středních školách nevyučovalo, na vysoké škole se konal první mítink. Naivní divadlo tehdejší ředitel zamkl, aby tu nemohl být mítink
21. listopadu se na námněstí Dr. Edvarda Beneše konal původně ekologická manifestace, která přerostla v podporu studentů. Mítinky tu pak byly každý den