Také tuto sobotu pokračuje hlasovací soutěž Libereckého deníku a Divadla F. X. Šaldy v Liberci Liberecká Thálie. Představujeme v ní další šestici nominovaných umělců ze tří souborů divadla.

Hlasovat můžete během celých prázdnin a také po tuto dobu sbírat a posílat soutěžní kupóny. Libovolně, v jakémkoliv počtu. Svému idolu můžete poslat libovolný počet hlasů.

Pozor: jeden kupón je pouze jedním hlasem pro jednoho konkrétního umělce. Nelze tedy vyplnit dvě jména!

Každý čtenář může poslat libovolný počet kupónů a nezáleží v jakém pořadí. Vybírat můžete nejen z právě představené šestice, ale libovolného člena ze seznamu nominovaných, který budeme na této straně uveřejňovat společně s hracím kuponem. Je na Vás, zda doplníte i určitou roli.

Soutěží se pouze ve třech kategoriích činohra, opera a balet. Na Vás je poslat hlas nejoblíbenějšímu herci či herečce, pěvci či pěvkyni nebo tanečníkovi či tanečnici.

Nebyla by to ovšem správná hra, kdyby na konci nečekala výhra. A ta čeká na tři vylosované.

O co se hraje? O celoroční abonmá podle vlastního výběru, blokové předplatné na činohru a balet a dvě vstupenky představení DFXŠ dle vlastního výběru.

Výsledky čtenářské ankety Liberecká Thálie budou slavnostně oznámeny 30. srpna před večerním představením DFXŠ před libereckou radnicí za účasti herců a významných osobností. Zároveň budou na místě vylosováni tři úspěšní držitelé divadelních cen.

Kupóny zasílejte na adresu: Liberecký deník, Liliová 5, 460 01, nebo je přineste přímo do redakce (naproti zadnímu traktu budovy DFXŠ) nad zastávkou směr Ruprechtice. Souběžně můžete hlasovat také na webu www.libereckydenik.cz. Výsledky budou přičteny ke kuponové soutěži. Výběr nominací a medailony umělců byly připraveny ve spolupráci s DFXŠ Liberec.

HLASOVAT MŮŽETE ZDE

ČINOHRA: Michaela Lohniská

Dcera herecké dvojice Zory Jirákové a Václava Lohniského se narodila v Pra- ze. Vyrůstala sice v hereckém pro- středí, ale neměla dlouho k herecké mu řemeslu žádné sklony. Vystudo- vala Střední sklářskou školu v Že- lezném Brodě. V roce 1963 byla ob- sazena do role odvážné husitské dív- ky Katruše. Po dvouletém studiu he- rectví na DAMU a několika menších rolích v té době natáčených filmů např. ve filmu Kdyby tisíc klarinetů /1964/ byla i z ní herečka. Od roku 1970 byla v hereckém angažmá u Východočeského divadla v Pardubicích. Byla obsazována nejen do činoherních představení, ale i do představení hudebního charak- teru. Od roku 1996 je až do současné doby členkou divadelního souboru Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Patří k herečkám opírajícím své umění o vysokou inteligenci, která ji předurčuje k náročným rolím. Opakovaně vynikala např. v inscenacích režiséra Petra Palouše (Generálova žena v Terasa, 2002; Dr. Jitka Balcárková ve Ztížené možnosti soustředění, 2004; Matka v Zázraku v černém domě, 2007). Režisér J. Kačer ji obsadil po boku A. Pyška (Trigorin) do role I. Arkadinové v Rackovi.

ČINOHRA: Martin Polách

Vystudoval herectví na pražské DAMU. Po absolutoriu odešel zpočátku de- vadesátých let minulého století do Východočeského divadla v Pardu- bicích, odkud vzápětí přešel do Liberce. Působí zde prakticky celý svůj herecký život vždy ve velkých rolích. Hrál zde Tartuffa, Cyrana, Harpagona, Almavivu ve Figarově svatbě, Higginse v Pygmalionu, Tobiáše Říhala ve Večeru tříkrálo- vém, Mefistofela ve Faustovi, Champsboisyho v Broukovi v hlavě. Ale také Lionela Logua v Králově řeči. Z komediálních rolí si vzpomeňme na Rodinu jako základ státu, nezapomenutelný byl jako Hlavní rozhodčí ve Šťovík, pečené brambory, hrál amerického prezidenta v Mametově Listopadu… Patří již dvacet let k nejobsazovanějším hercům divadla. Rozpětí jeho rolí je úctyhodné. Přeci jen lze napsat, že nejúspěšnější byl v rolích komediálních. Takových těch hořkých rolích mužů stíhaných nepřízní osudu. Martina jste mohli vidět v televizních seriálech a filmech, slyšet v rozhlasových pořadech. Nyní vás strhne v Rajmontově inscenaci Molièrovy Školy žen.

ČINOHRA: Štěpánka Prýmková

Herecký osud ji z Jihlavy již v roce 1986 přivedl do Liberce, kde s krátkou přestávkou působí doposud. K jejím nejzajímavějším rolím z posledních let patřily Lyonsová v Pokrevních bratrech (režie J. Ďurovčík; 2007), Madelaine v Terase (režie Petr Palouš; 2002), Nancy v Pobřeží (režie Pavel Palouš; 2005), Aneta Reilleová v Bohu masakru (režie M. Lang; 2008). Na komediálním poli zazářila např. coby Iris v komedii Lidi (režie Petr Palouš; 2014), kde uplatnila svůj smysl pro hereckou karikaturu.V paměti diváků zůstal její Anděl v muzikálu Malováno na skle. Zvláštní znamení: kromě gymnastiky se věnuje zpěvu.

OPERA: Anatolij Orel

Výrazná pěvecká osobnost libereckého Divadla F. X. Šaldy Anatolij Orel se divákům představuje pravidelně, převážně v rolích dramatického oboru. V Nabuccu Giuseppe Verdiho nastudoval hlavní roli Krále Nabukadnesara, inscenace dosáhla již nespočet desítek repríz. Září také jako Germont v opeře La traviata stejného skladatele. Výrazným počinem se stala jeho interpretace role Sancho Panzy, kde výrazně dominoval jako sluha Dona Quichotta ve stejnojmenné opeře Julesa Masseneta. Anatolij Orel pochází z Ukrajiny. Studoval na Akademii P. I. Čajkovského v Kyjevě u profesora Nikolaje Kondraťuka. Debutoval na scéně Kyjevského národního divadla jako Evžen Oněgin a spolupracoval pravidelně s Krymskou a Kyjevskou filharmonií. V české republice se poprvé představil v divadelní sezoně 1993-94 na scéně Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, v souboru opery Divadla F. X. Šaldy v Liberci působí od roku 1996. Pohostinsky vystupuje v řadě divadel u nás, včetně Národního divadla v Praze a Státní opery Praha. Představil se divákům na Slovensku, v Německu, Anglii, Itálii i jinde.

OPERA: Jiří Přibyl

Držitel Ceny Thálie za rok 2013, sólista opery Moravského divadla v Olomouci, basista Jiří Přibyl se na repertoárových listinách Divadla F. X. Šaldy objevuje pravidelně již několik let. Diváci ho zde mohli slyšet jako Vodníka v Rusalce Antonína Dvořáka, jako Kašpara v Čarostřelci Carla Marii von Webera či v roli Markýze z Calatravy v Síle Osudu Giuseppe Verdiho. Výrazným počinem v oblasti francouzské operní literatury byla jeho interpretace Dona Quichotta ve stejnojmenné opeře Julesa Masseneta. Narodil se v roce 1975 v Táboře. Dětství a dospívání prožil v malé vesničce Dráchov v jižních Čechách v rodině muzikanta bubeníka v dechové kapele. Hudbě se začal věnovat během studií na střední škole, kdy si jako samouk osvojil hru na klavír a amatérsky zpíval. Zpěvu se nakonec rozhodl věnovat profesionálně a tak upustil od studia na pedagogické škole. Po odchodu do Prahy (1994) začal studovat zpěv soukromě u prof. Václava Zítka. Od r. 1996 se stal členem sboru Národního divadla pod vedením šéfsbormistra Milana Malého, kde zanedlouho dostal první sólové příležitosti.

BALET: Karolína Míková

Tanci se věnuje od svých šesti let. Do libereckého angažmá nastoupila hned po konzervatoři. Roku 2003 získala ocenění Philip Morris Ballet Flower Award jako Poupě baletu. Roku 2006 se pak dostala do širší nominace na Ceny Thálie za ztvárnění Svanildy v baletu Cop pélia. Její noblesní projev jí přinesl mj. výrazné sólové role v baletech Peer Gynt či Carmen nebo role Almy Mahler v baletu Gustav Klimt či Maminky-Víly v Popelce (chor. A. Pešková, 2014). Narodila se v Praze a tanci se začala věnovat tanci v rámci ZUŠ na Praze 6. V devíti letech pak nastoupila do Tanečního centra Univerzity Karlovy, kde tančila tři roky. Odtud pak vedla její cesta na 1. Soukromou taneční konzervatoř v Praze, kterou roku 2001 úspěšně zakončila absolutoriem. V průběhu svého studia na konzervatoři se zúčastnila roku 2000 workshopu v Ballet School Fouette v Tallinnu. O rok později navštěvovala Royal Academy of Dancing: Summer School. Do baletu Divadla F. X. Šaldy nastoupila hned po konzervatoři. „Tanec je jako život… můžeš upadnout stokrát, ale zvednout se musíš vždycky," zní její krédo.