Vrtulník záchranné služby vás před časem po velmi vážné dopravní nehodě dopravil do Liberce a následně pak na Oddělení traumatologie. Na osudnou projížďku na motocyklu asi nevzpomínáte rád?
To, jak mě srazil řidič jedoucí z vedlejší silnice, pro mě skončilo mnohočetným zraněním páteře, žeber, vnitřností, zlomené pánve a dolních končetin. Opravdu to nejsou příjemné vzpomínky. Ale i přesto jsem vděčný letecké záchranné službě, že mě dopravila právě do Liberce.

Vzhledem k rozsahu zranění a vážnému ohrožení života vás ale mohla dopravit i na špičková pracoviště do Prahy, přesto v rozhovorech často zdůrazňujete Liberec. Proč?
Mám k tomu rozhodně důvod. Skvělý tým chirurgů z liberecké traumatologie mě s vysokým nasazením v několika hodinových operacích vrátil i přes fatální prognózy zpět do života. Přednosta traumatologie MUDr. Lukáš , vynikající chirurg MUDr. Šrám , MUDr. Taller, MUDr. Bader a mnozí další, kterým stále nepřestávám děkovat, museli s polytraumatem bojovat na mnoha frontách. Stejně tak jsem vděčný týmu primáře ARO MUDr. Dušana Mormana, který na dlouhých pět týdnů převzal štafetu. Během těch dlouhých hodin na anesteziologicko-resuscitačním oddělení a následně i na traumatologii jsem si uvědomil, jak je významná systémová součinnost jednotlivých odborných pracovišť nemocnice. Platí to zejména pro oblast urgentní medicíny, kdy po úrazu, nebo srdeční, či mozkové příhodě, hrají důležitou roli první minuty.

Máte jistě srovnání s dalšími špičkovými pracovišti, čeho si ceníte právě na zdejších zdravotnících?
Nemocnice na mě zapůsobila především vysokou profesionalitou a obrovským nasazením ve prospěch pacienta. Už když jsem se probouzel z umělého spánku,pocítil jsem jistotu, že lékaři i sestřičky dělají pro mou záchranu vše. Pocítil jsem empatii i porozumění, ale nejvíc jsem na oddělení ARO i na traumatologii obdivoval systémovost a svědomitost. A když vás bolí v těle téměř všechno, léčivě působí i úsměv sestřiček. Přitom to lékaři ani sestry neměli zrovna jednoduché.

V čem?
V nemocnici tehdy probíhala rekonstrukce operačních sálů a některých příslušných oddělení, takže provoz byl ztížen stavebními pracemi. Přesto se to na kvalitě péče a špičkovém nasazení v nejmenším neprojevilo.

Na ČVUT v Praze přednášíte o teorii systémů. Dá se tento obor aplikovat i na obor urgentní medicíny, která se i přes zmíněnou rekonstrukci a špičkové vybavení neprovozuje v právě ideálních podmínkách? Vždyť nemocnice byla postavena zhruba ve 30. letech minulého století a pacientů podle Zdravotní zprávy Libereckého kraje neubývá. Naopak. Myslíte si, že by bylo možné systémy urgentní medicíny v liberecké nemocnici ve stávajících podmínkách zlepšit?
Urgentní medicína vyžaduje dokonalou provázanost jednotlivých procesů. Předně, letecká záchranná služba by měla mít k dispozici heliport navazující přímo na oddělení urgentního příjmu, na chirurgické sály, oddělení CT a magnetické rezonance. Na urgentní příjem by mělo navazovat i Kardiocentrum a další odborná pracoviště tak, aby byly zkráceny potřebné časy v logistickém procesu od vstupního vyšetření až po navazující výkony.

Co s tím za současné situace? O heliportu se zatím jen hovoří. Přestože je na jeho existenci vázáno prodloužení statutu Traumacentra…
Mám za to, že by měli odpovědní činitelé libereckého kraje uvažovat o koncepčním systémově provázaném řešení v podobě nového komplexu pro urgentní medicínu. Vynikající lékařské týmy liberecké nemocnice a ještě více pacienti na Liberecku by si to jistě zasloužili.

V případě heliportu se nemocnice i kraj snaží najít přijatelné řešení, které by alespoň prozatímně situaci vyřešilo, přestože o novém urgentním centru se hovoří už léta. Jenže, kde by měl kraj hledat zdroje na tak velkou investici v době, kdy se denně hovoří o úsporách?
Především by měli krajští radní dát zelenou přípravě takového komplexního řešení, a to ve dvou i více variantách a následně vybrat, spolu s odbornými lékařskými autoritami, řešení, které by mohlo být připojeno k žádosti o podporu z evropských fondů. Variantou ve financování by mohla být participace formou dobře připraveného projektu PPP…

To znamená s pomocí soukromého kapitálu?
Ano. A nejen to. Dalším zdrojem by mohly být i finance získané prodejem uvolněných budov, v nichž má nemocnice porůznu dislokovaná pracoviště, což určitě z pohledu provozu jednotlivých oddělení není právě ideální.

Nejen čeští lékaři a další zdravotníci se v poslední době ocitají v ne právě jednoduché situaci. Co byste chtěl vzkázat těm libereckým?
Velmi se obdivuji úsilí, se kterým se podařilo z původně okresní nemocnice vybudovat komplex s vysoce kvalitními centry lékařské péče na vysoké, někde až světové úrovni. Chci jim vyjádřit vděčnost za záchranu nejen mého života. Velmi si jejich práce i přístupu k pacientům vážím.