V dobových kostýmech si tak zatancovali například polky, valčík, kvapík či sousedskou nebo oblíbené čtverylky. Zároveň měli tanečníci příležitost osvojit si další tance jako například spanish waltz pod taktovkou Hany Tillmanové. K tanci a poslechu zahrál soubor Fragium 16.
Nedávno se naproti v libereckém Divadle F. X. Šaldy natáčely scény pro film České televize, který bude pojednávat právě o životě Bedřicha Smetany. Do slavného skladatele se převtělil český herec Václav Neužil, který v minulosti za ztvárnění Emila Zátopka získal filmové ocenění Český lev. Jak sám přiznal, příprava na roli byla jak nutná, tak i lákavá. Existuje spousta pramenů o této osobnosti a možností navštívit města s ní spjatá.
„Nejvíce mi dal ale poslech jeho hudby. Pokud si odmyslím klasickou hereckou přípravu, kdy se učím roli, tak jsem hodně času strávil tak, že jsem si dal sluchátka, pustil si Mou vlast a šel jsem do lesa a byl jsem sám jen s hudbou. Tím jsem se dostal tomuto hudebnímu skladateli pod kůži,“ svěřil se Deníku během natáčecí pauzy herec, který v dětství hrál přibližně dvanáct let na klavír, takže má k vážné hudbě vztah.
Rok 2024 je navíc na jubilea skladatelů pocházejících z českých zemí či na tomto území působících bohatý. Rok české hudby a projekt Smetana 200 přichází s otevřeným konceptem, tedy nejen kulturními podniky pro určitou exkluzivní, uzavřenou skupinu lidí, ale pro celou společnost. Současně představuje český příspěvek mezinárodnímu společenství.
Historie Kavárny Pošta
Ještě v polovině 19. století byly poštovní zásilky dopravovány do Liberce spěšnými poštovními vozy taženými koňmi. Když byl poštovní úřad přeložen blíže k zámku do Zámecké, dnešní Felberovy ulice, přijížděly poštovní vozy na prostranství před zámkem, tam, kde je dnes parčík spořitelny. Na čerstvé zprávy tu netrpělivě čekali hlavně obchodníci, podnikatelé i spekulanti. Aby se jim lépe čekalo, otevřel si v bývalé panské budově čp. 4/V podnikavý pan Cloin restauraci a kavárnu. Pojmenoval ji případným názvem U Pošty. Kromě toho, že tato kavárna umožňovala různé obchodní schůzky, poskytovala svým hostům bohatý výběr časopisů, prodávala se zde výborná káva a prvotřídní jídla, pořádaly se tu koncerty a různé zábavy. Tak alespoň uváděl Cloinův reklamní letáček.
Po výstavbě nové budovy pošty na rozšířeném Staroměstském náměstí v roce 1892 ztratila kavárna U Pošty hlavní důvod své existence. Když potom na protější straně náměstí postavili stavitelé Bürger a Keil výstavný trojdům, otevřel si v rohovém domě čp. 484/I pan Cloin pohotově svou „vídeňskou kavárnu“ a nazval ji kavárna Pošta. Sem se také ochotně přemístili jeho bývalí stálí hosté a stará kavárna U Pošty brzy nato dožila.
Interiér kavárny Pošta byl proveden v novorokokovém slohu, podle vzoru podobných podniků ve velkých evropských městech. Točité sloupy, dřevěné obklady, zrcadla, štukatérská výzdoba a stylový nábytek, to vše vytvářelo spolu s dokonalou obsluhou příjemné a čisté prostředí lákající k posezení. Kavárna měla i teplovzdušné vytápění a dokonalé větrání. Provoz kavárny navazoval na sousední hotel Central a přispíval k oživení náměstí ve večerních a nočních hodinách.
Po úplné rekonstrukci provedené podnikem Restaurace a jídelny v osmdesátých letech dostal interiér kavárny Pošta opět původní lesk. Byla obnovena zejména kavárna a dva salonky, na jejichž rekonstrukci se podílela řada výtvarníků sdružených v Díle Praha a Ústí nad Labem. Kavárna Pošta se stala opět znamenitou zvláštností Liberce a současně i jedním ze zajímavých svědků jeho historie. Celý objekt, v němž je kavárna umístěna, je chráněn, jako součást cenného urbanistického souboru náměstí Dr. E. Beneše. K provozu kavárny byl přičleněn dnes již neexistující Postilión, bar s večerní diskotékou, přístupný z ulice Mariánské.
Kavárna Pošta je jednou z mála svého druhu zachovaných u nás, dokumentující architekturu interiérů podobných zařízení z konce 19. století. Byla proto rovněž zařazena do soupisu kulturních památek.
Zdroj: Liberecké domy hovoří I. díl, Ing. arch. Svatopluk Technik, rok 1992
