Spontánnost a touha po změně stály za volbou vysokoškolského studia letošního vítěze Ceny Stanislava Libenenského. Po absolvování Střední uměleckoprůmyslové školy v Praze, kde se Ondřej Kábele zabýval tvorbou nábytku a interiéru, se rozhodl zamířit na Fakultu textilní Technické univerzity v Liberci. V ateliéru skla a šperku ho zaujala volnost přístupu k samotné tvorbě v příjemném kolektivu lidí.

Jelikož se zpracování skla věnuje poměrně krátkou dobu, dokáže ho tento materiál stále překvapovat. „Často při práci improvizuji a čerpám inspiraci z mnoha odvětví, díky kterým následně sklo vkládám do nových kontextů,“ svěřil se Deníku student 3. ročníku z katedry designu.

A to, že se vydal na své životní cestě správným směrem, dokazuje nedávný úspěch. Obdržel hlavní cenu v prestižní mezinárodní soutěži sklářských umělců, které se mohou zúčastnit mladí umělci z celého světa, absolventi bakalářského nebo magisterského studia, kteří ve své závěrečné práci použili sklo. Za sklářskou cenou Stanislav Libenský Award, která se uděluje od roku 2009, stojí Pražská galerie českého skla.

Slavnostní předávání proběhlo minulý měsíc na Pražském hradě a výstava děl čtyřiceti mladých sklářů byla k vidění v Tereziánském křídle Starého královského paláce. „Vítězství pro mě znamená ohromné nakopnutí do další tvorby a utvrzení v tom, že když tím člověk opravdu žije a věnuje tomu kus sebe, tak se to časem vrátí. Vyhrát Oscara mladých sklářů je pro mě neuvěřitelná čest a z velké části za to vděčím mým pedagogům, rodině a přátelům, kteří mě stále podporují a motivují,“ zdůraznil Kábele s tím, že s cenou se pojí i zisk pobytového stipendia v prestižní mezinárodní sklářské škole Pilchuck Glass School ve Spojených státech amerických.

Libercem křižoval historický autobus Škoda.
Vzpomínka na 50. a 60. léta? Libercem křižoval historický autobus Škoda

V konkurenci uspěl díky dílu Unreality, které vzniklo v Japonsku během tříměsíčního studijního pobytu na významném institutu uměleckého skla Toyama Institute of Glass Art. Jak autor přiblížil, první inspirace vzešla z vytvoření generativní zvukové sekvence na modulárním syntezátoru, která se stala doprovodem k celé instalaci. Jejím cílem je vtáhnout diváka do tvůrcovy perspektivy vnímání světa za poslechu elektronické hudby, kdy přemýšlí a pozoruje vše kolem sebe do větší hloubky. „Vyjádřil jsem to skrz odraz struktury ve zdeformované optice skla, kdy z rovných linií se stávají křivky a ukazují nerealitu, která se následně stala i názvem díla,“ podotkl Kábele.

Sám na sobě cítí, jak se každý rok díky studiu ve své tvorbě posouvá. Zásluhu na tom podle něj má i možnost vystavovat v univerzitní Galerii N v Jablonci nad Nisou, tak i vedoucí ateliéru, kteří věnují studentům čas i úsilí. A co by si přál do budoucna? „Nepřestávat tvořit, dokončit stávající a pokračovat na navazující studia. A primárně si užívat života,“ uzavřel Ondřej Kábele.