Mnohaletý boj Liberečanů o záchranu neorenesančních Městských lázní Františka Josefa I. je, zdá se, u konce. Poté, co zchátralou historickou památku po tlaku občanů v roce 2005 koupilo a pak nejnutnější závady odstranilo město, včera byl učiněn krok k její rekonstrukci.

Primátorka Martina Rosenbergová (ČSSD) podepsala smlouvu s pardubickou firmou Chládek a Tintěra na revitalizaci lázní a jejich přeměnu v sídlo Oblastní galerie.

Stavba v ceně 360 milionů korun, včetně DPH, podpořená evropskými dotacemi v rámci projektu IPRM, začne zřejmě už v červenci.

„Liberec si zaslouží, aby měl krásné opravené lázně. Jsem ráda, že po zpochybňování předchozím vedením města, kdy se z obou projektů IPRM dělala politická zástěrka, konečně může rekonstrukce začít,“ řekla Martina Rosenbergová.

Polovinu patnáctiprocentní spoluúčasti na projektu zaplatí Liberecký kraj, který je zřizovatelem Oblastní galerie. „Zbylých 7,5 procenta hledáme v našem rozpočtu,“ doplnila primátorka s tím, že už v roce 2013 by se do budovy lázní měla začít stěhovat liberecká Oblastní galerie.

„Nechci se vyjadřovat ke sporům, které v minulých měsících i kolem naší zakázky hýbaly městem. Znám je zprostředkovaně jen z médií. Ale samozřejmě, že jsme byli ze zdržování zakázky nervózní,“ prozradil generální ředitel firmy Chládek a Tintěra Petr Pejcha. Jeho firma je součástí holdingu Enteria. Společnost dosahuje ročního obratu 2 miliardy.

Firma Chládek a Tintěra, která vyhrála výběrové řízení letos v únoru s nejnižší nabídkovou cenou, se sice specializuje hlavně na dopravní stavby. S památkově chráněnými objekty už má ale také zkušenosti. „Dělali jsme například krajský úřad v Pardubicích, v současné době dokončujeme pod dohledem památkářů tvrz na Letohradsku,“ řekl po podpisu smlouvy ředitel Petr Pejcha. Rekonstrukce by podle něj měla být dokončena zhruba za půldruhého roku.

Novorenesanční liberecké lázně patří k nejcennějším památkám ve městě. Byly postaveny v letech 1900 až 1902 podle projektu vídeňského architekta Petra Paula Branga a v době svého vzniku byly ojedinělou stavbou svého druhu ve střední Evropě.

Tvoří architektonický celek se sousedním Severočeským muzeem a dětskou poliklinikou. Město Liberec nikdy lázně nevlastnilo. Po roce 1990 stát vrátil budovu původnímu majiteli, České spořitelně, ale ta ji obratem ruky prodala.

V divokých devadesátých letech pokračovala devastace objektu, neboť novodobí majitelé sem neinvestovali ani korunu. Naopak, co bylo cenné a dalo se odnést, třeba měděné sochy, z lázní zmizelo. Do domu zatékalo, opadávala omítka, vládla tu plíseň, holubi a dřevomorka.

Radnice koupila budovu za devět milionů korun v dražbě, aby ji v hodině dvanácté zachránila před zkázou. Město dalo v minulých letech do sanace objektu 27,5 milionů korun, na kompletní rekonstrukci ale dost peněz nemělo. „Lázně nám nikdy nepatřily, ale mám pocit, že je všichni bereme, jakoby byly města odjakživa,“ uvedl v průběhu předchozích oprav tehdejší dlouholetý primátor Jiří Kittner (ODS).