„Nejsme žádný spolek, žádná strana, jen jsme se dali dohromady s pár přáteli, abychom připomněli význam 17. listopadu, a to od roku 1939 po dnešek," uvedl za organizátory Martin Fryč. A že nálada ve společnosti není poklidná, daly najevo i více než dvě stovky přítomných. „Slezte z toho Hradu, Donalde" parafrázoval například jeden z transparentů. A právě vlivu prezidenta Miloše Zemana na rozdělení společnosti a jeho orientaci na Východ se týkala i řada diskuzních příspěvků.

ZEMAN HORŠÍ HUSÁKA?

Jeden byl i od Martina Mejstříka, bývalého politika a představitele studentského hnutí po listopadu 89. „Miloš Zeman je v některých aspektech ještě odpornější než Gustav Husák. Něco je špatně. Asi jsme ten komunismus až tak úplně neodstranili. Už pěkných pár let mám pocit, že jsme v roce 89 vlastně nevyhráli. Že to, co jsme chtěli, je pořád před námi. Vím, že se budu opakovat, ale zastavme komunisty a zbavíme se Miloše Zemana. Zbavme se Miloše Zemana a zastavíme komunisty," apeloval svým vzkazem na přítomné Mejstřík.

„Je mi smutno z toho, jak málo lidí dnes přišlo. Společnost je dnes rozdělená. To v roce 89 nebylo. Tenkrát jsme měli jednoho nepřítele: KSČ, nesvobodu, totalitu. Dnes jsme roztříštění a rozdělení. A přitom máme vše ve svých rukou, jen se nebát. Pro mne předbudíček zazněl, když přijel do Prahy dalajláma, myslím, že naši společnost trochu probudil," promlouval na náměstí herec Pavel Liška, který v listopadu 89 organizoval v Liberci jako sedmnáctiletý protesty středoškoláků.

DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII v Liberci.

Herec Karel Zima, rovněž rodák z Liberce, to vidí podobně. „Nejhorší je ztráta paměti. To je nemoc, která hrozí všem a Hrad se jí už nakazil celkem slušně. Proti této nemoci je přesně tolik pilulek, kolik lidí se dnes sešlo na náměstích. Vše je to o nás," vzkázal účastníkům akce Zima ve videospotu, za což, stejně jako ostatní řečníci, sklidil velký potlesk.

„Mám pocit, že demokracii ztrácíme, je něco nehorázného, když čtyři ústavní činitelé pošlou dopis Číně. Když se nemůže ministr kultury sejít s dalajlámou, tomu nerozumím. Mám strach, abychom tu za rok za dva nedrželi minutu ticha za to, že nám umřela demokracie. Kdybych teď nic nedělal, sám bych se před sebou styděl," řekl organizátor demonstrace Liberec ve slušnosti Daniel Zach, kterému v roce 89 bylo šestnáct let.

Kromě proslovů na aktuální dění ale zazněly i vzpomínky herců DFXŠ Martina Polácha a Ladislava Duška. Polách v roce 89 studoval třetí ročník na DAMU a byl i v průvodu na Národní třídě, Dušek organizoval stávku divadelníků v Liberci. „Staňme se zase tím starým Občanským fórem, které nemlčí. Pořád máme ještě svůj hlas," pronesl mimo jiné Dušek.

ŽÁDNÁ OBĚŤ ZA SVOBODU NENÍ MARNÁ

O něco klidněji probíhalo dopolední vzpomínkové setkání u Památníku obětem komunismu v Jablonecké ulici, na které zavítala asi stovka lidí. Podle rektora Technické univerzity Zdeňka Kůse by Den boje za svobodu a demokracii neměl být pouhou frází.

„Lidé, kteří byli v roce 1939 zabiti z vůle okupantů, se určitě nechtěli dostat do učebnic dějepisu jako oběti. Chtěli jen vyjádřit svůj postoj k bezpráví, které se na ně hrnulo ze všech stran. Stejně jako později tisíce těch, kteří nechtěli přijmout krutosti totalitního režimu ovládaného Stalinem. Stejně jako Jan Palach a další, kteří sáhli k tomu nejzoufalejšímu činu. A stejně jako stovky studentů bitých a ponížených na Národní třídě v Praze v roce 1989. Připomínejme si je proto, abychom si uvědomili, že za Dnem boje za svobodu a demokracii stojí nešťastné osudy konkrétních lidí. Lidí, kteří byli jedněmi z nás," řekl na shromáždění Kůs.