Bio Lípa, které vzniklo v roce 1931 na pomezí Horního Růžodolu a Rochlice, obývané českou menšinou v německém Liberci, zaniklo nástupem okupace. Revolver kino, nazvané pro svůj stálý repertoár oblíbených kovbojek v dnešní Pražské ulici nad obchodním domem Brouk a Babka, hrálo jen do konce války. Nepřežilo ani Bio Lido, které stávalo přibližně v místech dnešního Malého divadla. Ostatní kina smetla až nová technika a zájem o multikina.

„V období mezi dvěma světovými válkami se Liberec počtem kin řadil hned za Prahu, Ostravu a Brno. Je to logické, bylo to bohaté a progresivní město," vysvětluje historik Jaroslav Zeman, který se kapitole libereckých kin podrobně věnuje.

Liberec měl také druhé nejstarší kino v českých zemích. Dnešní Varšava byla postavena rok poté, v roce 1908. Tehdy ovšem nesla název kino Jubilejní. Na Varšavu byla podle Zemana přejmenována až po válce. „Zajímavá byla už samotná stavba, která v sobě spojovala dvě zcela odlišné funkce biograf a hromadné garáže, situované navíc nad kinosálem. Byla to taková malá Amerika, protože návštěvník měl nejen kde zaparkovat, ale během filmové produkce si dokonce mohl nechat umýt vůz," popisuje Zeman.

Liberec měl také jedno z prvních zvukových kin, které začaly svou produkci v roce 1929. Do té doby provázela filmové produkce živá hudba. Bylo to kino Adria. Postavené v roce 1929 jako poslední z meziválečných kin a na svou dobu vybavené i nejmodernější technikou. Pod názvem Moskva fungovalo do 80. let, kdy se muselo uzavřít kvůli problémům se spodní vodou.

Historii jednotlivých kin se budeme podrobněji věnovat v sobotních vydáních Deníku. V tom příštím si přečtete o Jubilejním kině, které po vzniku republiky hrálo jako Městské kino, za okupace jako Kapitol a nyní bojuje o svou existenci pod poválečným jménem Varšava.