„Jan Šolc je bezesporu jednou z nejvýznamnějších a nejuznávanějších osobností našeho města. Svůj život zasvětil pedagogické činnosti a boji za demokracii a lidská práva a ne náhodou byl po několik let jedním z nejbližších spolupracovníků prezidenta Václava Havla,“ uvedl primátor Tibor Batthyány.

„Jan Šolc je pro mě jedním z autentických mušketýrů českého humanismu pěstující tradiční hodnoty Masarykových idejí slušnosti a cti a Čapkova člověčenství,“ doplnil náměstek primátora Ivan Langr, který udělení čestného občanství pro Jana Šolce navrhl.

„LIBEREČANÉ SE ZA NÁS POSTAVILI“

Sám Jan Šolc si ocenění ze strany města velice cení. „Pro demokrata a občanského aktivistu je udělení čestného občanství města vůbec největší poctou. Udílí vám ho totiž zastupitelský sbor města, za všechny občany, za lidi, kteří vás za těch 73 let už znají. Přijímám takové uznání s pokorou, poněvadž, jak se říká‚ každý známe vlastní bídu,“ zmínil laureát a vzpomněl na krizová 50. léta.

„Když mi v roce 1951 komunisté odsoudili tátu na 13 let za velezradu, ocitli jsme se s mámou jako občané třetího řádu v těžké situaci. Máma ale po letech řekla, že‚ jak se k nám zachovali Liberečané, to by se hned tak někde nestalo. Zejména ze strany učitelů jsem cítil velké porozumění a lásku. Vyjadřuji za to městu po letech poděkování. Nezbývá mi teď nic jiného než se chovat vzorně a příkladně - pít méně vína a fajfku kouřit jen doma,“ komentoval ocenění viditelně dojatý Jan Šolc.

Do Liberce přišel s rodiči hned v roce 1945 v necelých sedmi letech. A dvakrát tu zažil střelbu. Poprvé právě na samém konci války, když se s otcem, známým a oblíbeným lékařem, vydali přes Husovu třídu k radnici, podruhé v srpnu 1968, když se tu před ruskou střelbou plazil se svou ženou Janou. A také s Václavem Havlem a hercem Janem Třískou, kteří se v osudovou noc ocitli na stejném místě. To se ale ještě neznali.

S Libercem Jan Šolc za 73 let doslova srostl. A nedá na něj dopustit. I přes některé přehmaty, které se tu v minulých desetiletích staly a které poznamenaly tvář města. „Kdysi jeden buddhistický myslitel, který tudy projížděl, řekl, že Liberec má dobrou karmu. Ztotožnil se tak s mým přesvědčením, že Liberec je mimořádné město,“ vyznal se Jan Šolc.

Přehmaty v malé i velké politice považuje za „malé zločiny z netrpělivosti“. „Buďme trpěliví, nemůžeme čekat, že se všechno rychle a automaticky vyladí,“ vyzývá.

Před unáhleností některých kroků varuje i ve velké politice. „Vystoupit z Evropské unie by byl velký omyl, ale vystoupit z NATO by byla velezrada,“ říká. „Náš nepřítel už nemusí přijet na tanku. Stačí, když bude v téhle zemi sedět na důležitých pozicích, velmi rychle se dostaneme do sféry jejich vlivu,“ upozorňuje.

BLAHOPŘÁLA MU I DAGMAR HAVLOVÁ

K významnému ocenění popřála Janu Šolcovi celá řada osobností. Kromě libereckých také třeba manželka bývalého prezidenta Dagmar Havlová nebo filozof Jan Sokol. V letošním osmičkovém roce není udělení čestného občanství jedinou významnou událostí v životě Jana Šolce. V listopadu oslaví životní jubileum 80. narozeniny. A ve stejný čas by měl pokřtít i svou vzpomínkovou knihu.

KRÁTCE O JANU ŠOLCOVI

Jan Šolc se narodil 25. listopadu 1938 v Praze, ale už v květnu 1945 se s rodiči přestěhoval do Liberce. V roce 1957 absolvoval 2. jedenáctiletou střední školu v Liberci. Z důvodu výrazně negativního postoje jeho otce vůči KSČ nastoupit ke studiu na vysokou školu. Během šedesátých let pak dálkově vystudoval obor čeština a pedagogika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Chtěl podpořit kurs Alexandera Dubčeka, a tak vstoupil do KSČ. V dubnu 1969, kdy se Dubček vrátil z Moskvy jako zlomený člověk, se však rozhodl stranickou legitimaci vrátit. Následoval třídní trest, prohlášení za antisovětský a antisocialistický živel, nedobrovolný odchod ze školství a dvacetiletá kariéra betonáře a montéra.

V listopadu 1989 byl Jan Šolc částečně v Liberci a částečně v Praze. Stal se mluvčím Občanského fóra (OF). 28. prosince 1989 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za OF, do české části Sněmovny národů. Mandát za OF obhájil ve volbách roku 1990, přičemž v roce 1991 přešel po rozkladu Občanského fóra do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. Stal se předsedou Branného podvýboru obou komor Federálního shromáždění.

V roce 1992 působil v parlamentu národů NATO. V letech 1996-1999 pracoval v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla jako ředitel odboru vnitřní politiky. Zároveň patřil do úzkého okruhu lidí, kteří prezidenta Václava Havla doprovázeli na různé události a byli mu k dispozici 24 hodin denně.

Od založení do roku 2014 působil ve správní radě nadace Vize 97, v roce 1999 byl spoluzakladatelem Etického fóra České republiky. Do února roku 2014 externě vyučoval etiku a rétoriku na Technické univerzitě v Liberci. Jan Šolc je také laureátem ocenění Osobnost Libereckého kraje (2011), udělované za celoživotní práci a dílo.