Historická zástavba v širším centru města je architektonicky a památkově významnou oblastí. Naposledy se o památkovou ochranu snažilo vedení města v roce 2017, na jejich snahu teď navazuje Kancelář architektury města (KAM).

„Je to unikátní místo s řadou historicky cenných a významných staveb. Proto chceme usilovat o to, aby se území stalo městskou památkovou zónou. Ještě předtím ale určitě připravíme setkání s občany, především pak vlastníky nemovitostí v této lokalitě, abychom jim představili a vysvětlili, co konkrétně by pro ně taková změna znamenala. Jsem přesvědčený, že město má takový skvost chránit,“ řekl primátor města Jaroslav Zámečník. „Na druhou stranu si uvědomujeme, že o tom nejprve musíme diskutovat s lidmi, kteří tam žijí, a těmi, kterým konkrétní domy patří. A předložit jim fakta a argumenty, proč by náš záměr měli podporovat. Věřím, že je přesvědčíme,“ dodal Zámečník.

Město chce nejdříve o budoucnosti Liebiegova městečka zahájit veřejnou debatu. KAM připravuje na 9. srpen od 15 hodin pro veřejnost komentovanou prohlídku náměstí Pod Branou, tentýž den se uskuteční i debata v knihkupectví U Fryče. Záležet bude také na tom, jak se k záměru postaví vlastníci nemovitostí v lokalitě.

„Nemám nic proti tomu, abychom byli v památkové zóně. Naopak. Postupně totiž mizí některé historické prvky, jako jsou okenice, kliky nebo kamenné lavičky. Když jsem dělal střechu, tak jsem schválně použil původní krytinu, abych zachoval historický ráz domu,“ řekl Deníku Jan Pikous, který bydlí v bývalém úřednickém domě už 55 let. „Názory se mezi místními různí, stejně tomu bylo i při posledním pokusu prohlásit lokalitu za památkovou zónu. Někteří jsou proti, protože by museli při rekonstrukci dodržovat některá pravidla a myslí si, že by je to třeba přišlo dráž. Je ale mnohem cennější, aby to zůstalo tak, jak to bylo postaveno,“ dodal Pikous.

Hlavním zájmem města je architektonicky významnou lokalitu uchovat a uchránit pro budoucnost. Některé objekty totiž byly v minulosti znehodnoceny stavebními úpravami, především při zateplování fasád, ale i použitím nevhodných barev či materiálů a konstrukcí, které nerespektovaly původní ráz a charakter staveb. „Probíhaly zde četné stavební úpravy, které nerespektují původní řešení, jako jsou výměny oken, střešní krytiny, zateplování a opravy fasád. Znehodnocení objektů však není natolik masivní a nesporné památkové hodnoty místa se svébytným geniem loci jsou dobře rozpoznatelné. Nehledě k tomu, že řada zásahů je reverzibilních,“ upozornila už dříve Petra Šternová z Národního památkového ústavu v Liberci, která se lokalitě a odkazu Liebiegů dlouhodobě věnuje.

„V minulosti se vybouralo osm sekcí nejstaršího dělnického domu, které byly nahrazeny novostavbou a došlo už také k demolici jednoho dřevěného domu,“ dodala Šternová. Podobnými necitlivými zásahy prošly třeba historicky cenné domy v Josefinině údolí v Liberci. Ty také nebyly pod památkovou ochrannou a jejich majitelé tak nemuseli stavební úpravy s nikým konzultovat.

Sídliště pro zaměstnance

Liebiegovo městečko a přilehlá čtvrť Domovina vznikaly od poloviny 19. století do 20. let 20. století jako sídliště pro zaměstnance továrníka Liebiega v okolí náměstí Pod Branou v Liberci. Do současnosti se zachovaly lokality v původní podobě a dodnes stále slouží k bydlení. Výstavba Liebiegova městečka je podle odborníků příkladem plánované tovární výstavby na principu zahradních měst. Unikátní je hlavně tím, že bylo nenásilnou formou vestavěno do poměrně dramatické přírodní scenérie. Nový zájem o historicky a architektonicky cennou lokalitu jde ruku v ruce se zájmem o osobnost a práci architekta Jakoba Schmeissnera, který byl klíčovým tvůrcem a duchovním otcem celkového pojetí sídliště. Kniha jeho vzpomínek a deníkových zápisů „Jakob Schmeissner. Z mého života a tvorby“ před nedávnem získala titul Kniha roku Libereckého kraje v kategorii umělecká monografie a výtvarná publikace.

„Liebiegova textilní továrna řešila otázku bydlení svých zaměstnanců už od poloviny 19. století. Jak víme ze Schmeissnerových vzpomínek, v roce 1908 padlo zásadní rozhodnutí ke stavbě zaměstnanecké kolonie. Theodor Liebieg mladší údajně vyburcován novinovým článkem o nedůstojných podmínkách bydlení svých dělníků zadal vytvoření kolonie Jakobu Schmeissnerovi,“ napsala autorka knihy Petra Šternová o genezi stavby.

Jádro výstavby tvoří náměstí Pod Branou vybudované v letech 1911–1912, jehož přirozenou dominantou se stal dům s věžičkou. Náměstí tvořily patrové domy s byty, které sestávaly z jednoho až dvou pokojů, kuchyně a předsíně s toaletou. Stavby zajišťovaly také občanskou vybavenost sídliště, kdy v přízemí domů s podloubím byly obchody a v jednom objektu i hostinec U Města Broumova. Sídliště se pak postupně rozrůstalo až do roku 1929. „Výrazným prvkem průčelí domů byly i okenice různého tvarového provedení s kovovými úchyty ve tvaru dívčích hlaviček. Nejhodnotnějším prvkem byly však dveře. Pro každý objekt byly jedinečné,“ popsala Šternová unikátnost staveb v knize. Kapitolu o Liebiegově městečku pak končí smutným konstatováním, že „i přes četné snahy a zřejmé hodnoty této zaměstnanecké kolonie se nepodařilo lokalitu prohlásit památkovou zónou“. Naposledy návrh na prohlášení zpracovala Šternová pro město Liberec v roce 2017. K jeho zaslání na ministerstvo kultury, které o prohlášení památek a památkových zón rozhoduje, však nedošlo. I kdyby odešel návrh z Liberce letos, neznamená to, že památková zóna vznikne okamžitě. Celý proces může trvat i několik let.

Liebiegové se významně podepsali na celkové podobě města, jejich význam by se dal přirovnat k působení firmy Tomáše Bati ve Zlíně.