Jako nejvyšší kancléř království měl na starost „státní majetek“, a právě v jeho době získal Liberecko rod Redernů, za nichž tento region prožíval hospodářský rozmach. Zatímco dříve se memoriál konal 26. prosince, už podruhé se přesunul na leden. Podle organizátora Jiřího Bartoloměje Sturze původní termín sice odpovídá datu pohřbu osobnosti memoranta, ale plno potenciálních návštěvníků se věnuje rodinným návštěvám a užívá si vánoční svátky.
„Protože je účelem naší akce také motivovat nové potenciální otužilce, tak ten novoroční termín se tím ukázal vhodnější. Po Novém roce se navíc lidé více snaží bojovat s leností a plnit předsevzetí, například za účelem shazování kil. I na to je, jak známo, otužování více než blahodárné,“ řekl Deníku se smíchem zpěvák liberecké opery, hudební publicista a skladatel Sturz. Celkově dorazilo 54 účastníků a dva psi, někteří až z České Lípy či Litoměřic, do vody se jich odvážilo 37.
Mezi účastníky opět nechyběly děti či zástupkyně něžného pohlaví, přesto převažovali muži. Odvážlivci se navíc letos mohli poprvé radovat z perníkových medailí, které většina obdarovaných snědla ještě na místě. Medaile vyrobili budoucí cukráři z liberecké Střední školy gastronomie a služeb. „Sladké odměny nejsou mým nápadem, ale byla to tradiční odměna pro otužilce v dobách, kdy jsem organizoval podobné akce na Štědrý den v rodné Mladé Boleslavi. Tam medaile vyráběly studentky gymnázia,“ přiblížil novinku Sturz.
„Přijela jsem sem poprvé, a když už jsem tady, tak do vody vlézt musím,“ podotkla se smíchem jedna z účastnic a lehkými krůčky se postupně smočila. „Voda měla stejnou teplotu jako včera, plavalo se výborně,“ svěřil se jeden z nadšenců, kteří se chodí otužovat pravidelně.
Podle Sturze se otužování stalo doslova národním hitem během pandemie koronaviru. Svou roli sehrál i Wim Hof a řada lidí otužování přisoudila až „náboženský“ význam. „Dlužno ovšem dodat, že tak jako každá módní vlna, i tato opadla, ale zanechala po sobě přeci jen nadstandardní počet nových nadšenců. Myslím, že lze otužování považovat za nový národní sport,“ zamyslel se organizátor memoriálu, který má na řadu ponorů krásné vzpomínky.
„K těm nejhezčím řadím ty jizerskohorské, během výletů s rodinou a přáteli. Rád mám ponory v krásném žulovém dláždění Harcovského potoka vedle naší harcovské zahrádky. A samozřejmě záleží vždy na tom, s kým do vody lezete, potažmo s kým prožíváte to „utrpení“ a radost. To máte konec konců stejné jako v životě,“ dodal.
Liberecko milovníkům otužování skýtá řadu zajímavých lokalit. Ať už se jedná právě o Lesní koupaliště v Lidových sadech, jizerskohorské potoky, zatopené lomy v Harcově, Černá Nisa nad Bedřichovem či tůňka u rudolfovské elektrárny. Samotné otužování má pozitivní dopad na zdraví, blahodárně působí na krevní oběh a představuje prevenci před virovými onemocněními a usazováním nečistot v těle.
A co by vzkázal Sturz těm, kteří by se rádi této činnosti věnovali, ale mají strach? „Pokud se někdo strachuje, že by ho to nějakým způsobem položilo, a ví přitom, že netrpí žádnými fatálními zdravotními problémy, tak v takovém případě jde jistě o klasický psychologický boj s vlastním podvědomím. Domnívám se, že zdravý jedinec podstupuje v různých odvětvích života takové boje téměř neustále. Vyhrávat lze jistě snad systematickým racionálním předkládáním faktů, které v případě otužování hovoří jasně,“ odpověděl.
Lesní koupaliště
Areál, který se nachází uprostřed lesa v Lidových sadech a poskytuje zázemí nejen otužilcům, vznikl v roce 1935. Lidem koupaliště sloužilo do roku 2001, posléze zpustlo a zarostlo náletovými dřevinami. Obnova stála více než sedm milionů korun. Koupaliště slouží veřejnosti zdarma. V roce 2018 se sem opět začali vracet lidé se vykoupat. Občanský spolek Lesní koupaliště jej dostal do správy v roce 2020 a jeho cílem je areálu vrátit jedinečnost, bývalou krásu a oblibu. Věci se daly do pohybu a začalo se stavět, a to díky podpoře města Liberec a štědrým dárcům, kteří přispěli na transparentní účet.
